Něco jiného než Milovat; trvalejšího, krutějšího

30. říjen 2009 | 10.16 | rubrika: Psáno od srdce

Nikdy jsem nevěřila, že může existovat cit tak hluboký a upřímný, že kvůli němu člověk dělá naprosté hlouposti i po letech, kdy si je jistý, že voda už dávno odtekla. Ale teď jsem věřit začala. Nejen, že jsem ho možná i poznala, ale hlavně jsem poznala člověka, který se v tom také "plácá"  už nějaký ten rok. A jak říkám, ten kdo tohle nepozná, pak nemůže pochopit co prožívám a co cítím.

komentáře (5) | přidat komentář | přečteno: 138x

Metro ve snu

28. říjen 2009 | 10.28 | rubrika: Sny a představy

Další velice zajímavý sen? Na polovičku z toho si nepamatuju, ale proč jsem byla se skupinou mě neznámých lidí v metru? V opuštěném prostrou pro přepravu metra.

Král hororů

24. říjen 2009 | 13.00 | rubrika: Postřehy

Po dlouhé době jsem se vrátila ke spisovateli, který píše knížky mého žánru a je v tom opravdový Král. O Stephenovi Kingovi jsem se dověděla náhodou, ještě kdesi na základce.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 209x

Krásné dva roky mého života nejspíše končí...

22. říjen 2009 | 16.23 | rubrika: Psáno od srdce

Už je to přes dva roky, co jsem začala žít nový život. Před dvěma roky jsem poprvé vstoupila do našeho ústavu jako student a také jsem poprvé nasedla do vlaku směrem Praha. A tehda můj život začal. A teď? Nekončí, ale vzdaluje se mi. Za ty dva roky jsem zažila chvíle nádherné, pocity absolutního štěstí, ale taky smutku a zoufalství. Teď jede můj život téměř od začátku, nebo mi to tak aspoň přijde.

Amatérská jeskyně

17. říjen 2009 | 19.36 | rubrika: Co se okolo mě děje

"Nasadit přilbu, zapnout baterku, pozor na hlavu a jdeme! Upozorňuji, že vstupujete na vlastní nebezpečí!"

Suzie moje milovaná

14. říjen 2009 | 20.37 | rubrika: Co se okolo mě děje

Máma:

"Co tady děláš?

No jaký mňau...?

Tady nemáš co dělat!"

komentáře (4) | přidat komentář | přečteno: 102x

Setkání ve vlaku

10. říjen 2009 | 23.30 | rubrika: Co se okolo mě děje

Potkala jsem ve vlaku jednoho kluka. Usmál se mě, já se usmála na něho. Po chvíli si ke mně přesedl. Představil se a já udělala totéž. Povídali jsme si a povídali, krásně se s ním povídalo. Zadívala jsem se do jeho očí, měl je hezké. Pak nastala výstupní stanice nás obou. Vystoupili jsme spolu, řekli si "ahoj". V té chvíli mi bylo jasné, že už ho nikdy neuvidím. Omyl. Když jsem nastupovala do zpátečního vlaku, smál se na mě z protějšího vlaku. Usmála jsem se, nastoupila do toho svého a každý jsme jel na jinou stranu. Teď si sem jistá, že už ho nikdy neuvidím, i když bych ho ráda viděla. Milý kluk to byl a příjemně se s ním povídalo.

The end

x > ♥

8. říjen 2009 | 22.30 | rubrika: Psáno od srdce

Mým osudem je zůstat sama, jako kůl v plotě a vážně mi to začíná vadit, ale copak mám předstírat lásku? Přestávám věřit těm pohádkám, že jednou někdo příjde, kdosrdce1 mi změní život i pohled na svět. Kdo mi rozbuší srdce jen tím, že se na mě podívá. Asi žiju moc ve svý fantazii. Jo, možná má pravdu, možná, že kdybych s potenciálními partnery trávila hafo času, tak to nějak příjde samo, ale nebyl by to pak spíš zvyk?
Proč všichni okolo mě si dokáží najít spřízněnou duši a já už pár let jenom lítám z jedný strany na druhou, jako puk po ledě a při každém úderu hokejkou pociťuji silný a bolestivý náraz? Já vím, že nejsem normální, ale copak už mě konečně někdo přesvědčí, že je to právě ON?! Umím akorát ubližovat!

* Omlouvám se*