Je to už nějaký ten čásek, co jsem se tu zmínila o faktu, že puzzle o 5000 kouscích je dostavěné (čtěte zde). V neděli konečně nadešel den, kdy dlouhé tahanice o to, jak bude vypadat rámeček a jak se vyrobí skončily a moje puzzle visí na zdi. Taťka bravurně vyrobil rámeček, nebo spíše rám a zasadil do něho předem slepené puzzle. Výsledný obraz mi zabírá téměř celou hlavní stěnu nad pohovkou. Ráda bych vyfotila výsledný efekt zasazení do místnosti, ale fotky matou a tak vám nebudu kazit dojem. Kdo to chce vidět, nechť se staví osobně!

 Ve čtvrtek 25.11.2010 se z pouhých studentů na Gymnáziu Suverénního řádu maltézských rytířů ve Skutči stali oficiální maturanti a jako potvrzení této změny byli všichni přítomní ostužkováni.

 Dnes ráno začal jako každý jiný... a nejspíš i tak skončí. S jediným rozdílem, dnes už nastala opravdová zima. Venku na silnicích je sněhová kalamita a co jsem si zažila na vlastní kůži nebylo hezký.

 S prvním sněhem se mi do života vloudily lehké komplikace, na které si doufám buď brzo zvyknu nebo je překonám. Ve středu v ranních hodinách začalo sněžit. Můj výraz ve tváři ale nebyl nadšení, ale naštvanost. Abych uvedla na pravou míru, sníh mám ráda, ale za oknem nebo v pořádně vyhřátém skafandru, který nevlastním.

I WANT TO PLAY A GAME!

Konečně nadešel čas, kdy nám tento film o sedmi dílech (spíše seriál) mává na rozloučenou. Po dlouhých sedmi letech, sedmi dílech autoři filmu přišli se závěrečným dílem a tentokrát snad bude opravdu poslední. Nepopírám, nápad a myšlenka stvořit postavu, která učí lidi vážit si života, mě skutečně zaujala, ale již u IV. dílu, kdy se psychologické hry začaly měnit v krutý masakr, jsem se každý rok těšila na konec.

 Přemýšlela jsem nad dárky na Vánoce... ano, už! Největší oříšek je pro mě každoročně mamka, protože se s ní nemůžu poradit. Ostatní dárky totiž konzultuji právě s ní. Dneska mě napadl dárek, který by se jí mohl líbit. Rozhodla jsem se pro kalendář.

 Dnešní probuzení nebylo sladké, ani milé. Z chodby našeho patrového domu mě ze snů vytrhlo mňoučení moji Rézi. Chtěla jsem po ní něco hodit, ale maminka byla rychlejší... vzala ji do přízemí. Po pár hodinách jsem byla nucena vstát. Vytáhla jsem těžké a tmavé rolety a do mých očí vniklo světlo... auvajs.