Pokud tu nejste poprvé, tak jste si asi všimli, že si z tohodle blogu po dlouhých letech psaní teď spíše tvořím fotogalerii. Důvod je zřejmý, koupila jsem si nový stroj na focení, který stojí za to a fotit mě s ním opravdu baví, takže výtvory jen přibývají a já chci slyšet názory ostatních. Jednou, ale do toho je dlouhá cesta, bych totiž chtěla umět fotit, ne jen zkoušet fotit a na to chtě nechtě potřebuji pomoc ostatních, vaše názory, rady, ale hlavně kritiky.

 Kdo chodí do ZOO v zimě? Kdo tam zůstává hodinu po zavírací době? Jo, tak to budu asi já.

 Tak ke mě prostě přišla, bez bázně, bez pochybností. Nejspíš chtěla pohladit, pocítit zase trochu lidského tepla, trochu společnosti.

 Máte rádi lesní divokou zvěř, ale nechce se vám ji hledat po celém lese? Nebo prostě jste jenom moc líní na to vylézat ven do té zimy? Mám pro vás řešení. Jistě znáte online přenosy z televizí z různých show, ale víte, že existují i přímé přenosy z přírody?!

 Tak nějak už se začínám těšit na léto...krátká trička, hřejivé slunce, DOBRÉ SVĚTLO NA FOCENÍ, NEMRZNOUCÍ PRSTY NA SPOUŠTI.

 Jak vyfotit vodu, aby byla "rozmazaná"? Jednoduše. Nicméně je k tomu nutný stativ a jelikož jsem jeden takový dostala k narozkám, tak jsem hned vyrazila do terénu. Dlouhý čas, co nejvíc zavřená clona, co nejmenší ISO, pevné nervy a chytré ostření. No a pak už to jelo. Nečekala jsem, že se na poprvé něco povede, ale povedlo. Je co vylepšovat, ale základ bych snad měla.

 Včera bylo tak krásně, mrazivě, ale krásně, hlavně v noci. Po náročném dni si člověk zaslouží odpočinek a pokud je to aktivní odpočinek, člověk má z něho větší radost. Takhle jsem se já se svým přítelem vydala večer na procházku po Praze. Nejdřív jsme nevěděli kam jít, ale pak mě napadlo, že jsem už velmi dlouho nebyla na Hradě. Přítel souhlasil a tak nám nic nebránilo sednout do tramvaje a popojet o jednu zastávku. Samozřejmě jsem s sebou měla svého věrného přítele - fotoaparát. V tu dobu už na Hradě byly jen pozdní procházkáři, takže se přijemně chodilo a fotilo. Výsledek opět posuďtě sami.

Zimní semestr pokořen a s ním přichází zasloužený týden prázdnin, kdy o škole nechci ani slyšet. Tohle zkouškové bylo extrémné náročené, tedy aspoň na můj mozek. 8 zkoušek, 3 náročnější zápočty, nervy v kýblu, hlava na praskutí a nehorázně málo času na všechno. Ale zvládla jsem to, i když něco s odřenýma ušima. A vzledem k tomu, že mám dneska narozeniny a udělala jsem poslední zkoušku, tak mám co slavit! A pojďte slavit se mnou!