"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

josh: Mc Donald's aneb Jak jsem obědval u jednoho amerického milionáře
Na síť rychlých občerstvení Mc Donald's (i jiných, a že jich je) se mohu dívat ze dvou pohledů:
1) Pohled rozumného člověka
Jako rozumnému člověku mi je jasné, že v restauracích s rychlým občerstvením dostanu málo muziky za hodně peněz...a tak by to být nemělo. Dostanu totiž relativně chutné jídlo, kterého však bývá málo (vzhledem k ceně, avšak vyjímkou jsou asijská bistra) a za jeho výživovou hodnotu by se měl provozovatel stydět. Klasický zástupce rychlého občerstvení - hamburger (tedy houska, majonéza a kus masa) totiž určitě není ukázkou vyvážené zdravé stravy. Spíše naopak, je to strava nezdravá, až nebezpečná. Když to ještě zapiji přeslazeným hnědým nápojem, tak si koleduju o žaludeční vředy. Z pohledu rozumného člověka tedy fastfood propadl.
2)Pohled pohodlného člověka
Z pohledu pohodlného člověka je to ale jiné. To si pěkně nakráčím do restaurace, která je více než podobná se všemi ostatními, takže mám pocit, že to tam znám, a že oni znají mě. Objednám si jídlo docela lahodící mým chuťovým pohárkům (hlavně hodně omáček prosím) a zapiju ho sladkým a studeným (zuby třeste se!) pitím. A to všechno dostanu krásně zabaleno. Pokud bych náhodou pití omylem vylil, ochotná obsluha ho ihned uklidí a daruje mi novou porci (tohle opravdu oceňuji). Když odcházím, tak mám pocit plného břicha a raduji se z nevkusného dárku, což mi dohromady dá zapomenout na vyprázdněnou peněženku...
Takže? Občas si tam zajdu, jen tak na chuť (na ty jejich koblihy s dírou), ale nezapomeňte, že do krávy se převtělují duše (teda možná).