Blogy Blbne.cz a Svetu.cz budou k 16.08.2025 zrušeny. Díky AI a blokování reklamy nevydělají ani na doménu natož na server. :(


Pygmalion

8. březen 2011 | 11.57 |
blog › 
Pygmalion

Zajímavá, humorná komedie, která stojí za přečtení, ale i za návštěvu v divadle:).

George Bernard Shaw: Pygmalion

Obsah:
Higgins uzavře sázku s přítelem plukovníkem Pickeringem, že pouliční prodavačku květin Lizu Doolittlovou naučí vystupování ve vyšší společnosti, včetně dokonalé spisovné konverzace. Pod vlivem Higginsovy intenzivní výuky, avšak ještě více pod vlivem pozorného Pickeringa i ctihodné hospodyně paní Pearcové se dívka postupně proměňuje ve vznešenou dámu. Nikdo ve společnosti nepochybuje o jejím skvělém původu. Jakmile Higgins splní svůj úkol, přestane se o Lízu dál zajímat. Dívka se však nemůže vrátit tam, odkud přišla, a nalézá útočiště u Higginsovy matky. Posléze přijímá lásku chudého a netalentovaného mladíka Fredyho Eynsforda-Hilla, a to navzdory Higginsovu náhlému přemlouvání, aby u něho zůstala.

Žánr:
Drama, satirická komedie

Časové zařazení:
Konec 19. a 1. polovina 20. století

Kompozice:
Hra je rozdělena do pěti aktů. Romantický půdorys je narušován jejím kompozičním uspořádáním tak, aby vyústění jednotlivých situací odporovalo všeobecnému předpokladu. Nejvýraznějši v závěru hry, který lze označit jako happy end, ale pouze zdánlivý, falešný.
Komedie má 2 konce, jeden alternativní.

Celková charakteristika:
Komedie je autorem napůl ironicky označena jako romantická hra. Inspiraci ke své nejslavnější komedii Shaw nalezl v Ovidiových Proměnách. Hra svým názvem i základním situačním východiskem odkazuje k příběhu o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do níž se zamiloval. Svoji láskou kámen oživil, načež dívka umělcovu lásku opětovala.  Shaw tento příběh přenesl do Anglie své současnosti a už z tohoto napětí mezi antickou reminiscencí a moderním světem vytěžil řadu skrytých i méně skrytých vtipů a narážek. Především ovšem došlo k proměně ústředního tématu. Není jím jako u Ovidia mýtus o všemocné síle lásky, nýbrž aktuální problematika ženské emancipace a v širším kontextu pak otázka lidské důstojnosti vůbec.

Podrobnější rozbor:

Postavy:

·         Higgins: samolibý profesor fonetiky, věří, že celkovou proměnu zapříčinil on, Liza je však ovlivňována i vlastním dospíváním

0pt;mso-list:l0 level1 lfo1">·         Líza: prodavačka květin, "pokusný králík", opětuje lásku Fredymu, ale nemiluje ho

·         Lizin otec: zajímavý vývoj, popelář Doolittle přijímá od Higginse peníze za to, aby propagoval mravní konvence, kterými sám pohrdal

-ženská emancipace, lidské předsudky, společenské konvence, jazyková komika
-romantický půdorys hry narušován paradoxními zvraty (přehodnocení stvořitelské role Higginsovy – oproti sochaři Pygmalionovi, který v antické mytologii; vývoj Doolitla – popelář, který díky penězům se podřídí společ. konvencím; falešný happy end – rozhodnutí se Lízy pro outsidera – Fredy)
-racionální diskuse – o vztahu muže a ženy, o morálce
-burleskní jazyková komika – bohatě odstíněný jazyk (na rozdíl od ost. her, kde pouze tlumočí jeho názory) – má blízko např. ke komice O. Wilda
-premiéra ve Vídni, v Anglii r. 1914 – tam však pojímali romanticky, proto dopsal r. 1916 Epilog – další historie Fredyho a Lízy, exkurs o manželství + dopsáno několik scén, které posilují protisentimentální vyznění
-několikrát zfilmováno, muzikál – My Fair Lady, v Čechách – V. Vančura: Josefina

Jazyk a styl:

V umění duchaplných dialogů Shaw úspěšně navázal na konverzační komedie O. Wildea. Hlavním stylotvorným prvkem se mu stala ironie. Autor chápe ironii jako jedinečný prostředek k tomu, aby s vtipem, nadhledem a elegancí bez hořké jízlivosti vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné. Ironie mu také umožňuje vyhnout se laciné sentimentálnosti a přidává hře na zábavnosti, a tím i- viděno s odstupem let- na životnosti.

Díla Shawa:

-          Nobelova cena 1925

-          s H. G. Wellsem vytvořili "Fabiánskou společnost" – teorie fabiánského socialismu – spoléhající na pozvolné sociální reformy společenské se samovolným mizením kapitalismu

-          ovlivněn Ibsenem – napsal esej – Podstata ibsenismu

-          různé cykly her:

  1. neutěšené – Domy pana Sartoria (1892)

§  Živnost paní Warrenové (1898) – obchodování s prostitucí

  1. utěšené – Candida

§  Muž osudu

  1. pro puritány – Caesar a Kleopatra (1901)
  2. aktuální historické látky – parodicky – z postav minulosti dělá obyčejné lidi – Androkles a lev (1912) – pronásledování křesťanů

-          tragédie – Svatá Jana (1923) – její svatořečení r. 1920 – hrdinkou prostá dívka zbavená historického patosu + nadpřirozených jevů – historické události jsou v pozadí, soustředí se na myšlenkové pochody – zobrazuje ji jako moderní ženu – střetnutí výjimečného jedince s mocí; snaha o pochopení světa – objektivizuje, nepiklání se k žádnému stanovisku

-          - Zpět k Methusalemovi (1921) – problematika dlouhověkosti – na ni reagoval K. Čapek hrou – Věc Makropulos

-          - světové premiéry her mimo Anglii – narušoval praxi anglického dramatu, který za předpoklad úspěchu považoval "dobře udělané" situační hry + vyloučení vážné idey

Literárně historický kontext:

Anglická meziválečná literatura: dále naříklad: Elion (Pustina), Galsworthy (Sága rodu Forsytů)
dále: Meyrink (Golem, Němec), T. Mann (Mário a kouzelník, Němec), Saint Exupery (Malý princ, Francie)

Obsahy a rozbory děl k literatuře, edice Maturita, autoři: Mgr. O. Slanař; Mgr.R. Kanda; Mgr. M. Kostková; Mgr. L. Krausová/ 2006

Zápisky z hodin českého jazyka pod vedením paní učitelky Mgr. J. Bouškové

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pygmalion terka 14. 05. 2011 - 14:34