Tak jsem doma z výletu ...

Teď už jenom zbývalo vymyslet trasu, v tom jsme úspěšně nechyli naše dva ,,dozorce,, ;-).

Přece jen se nakonec dohodli a my vyrazili s kopce dolů. Již konečný směr( prozatím) Čtyři palice.
Cesta byla příjemná, šlo se krásně. Nebylo dosnu, prostě tak akorát. Dole jsme vyšli z lesa mezi nějaké příbytky. Mirek si začal stěžovat na nohu ( blbý boty ). Chtělo to náplast no a já tak nějak jsem zrovna měla u sebe.

Noha byla zalepena ale přesto to Mirokovi moc v botách nešlo, takže zbytek cesty došel v ponožce.
Šli jsme dál, prošli jsme okolo hotelu Podlesí ( kde jsem byla na škole v přírodě ) . Šli jsme trávou a vesele zpívali písničky. Krok byl svižný, šlo se rychle.

Konečně jsem došli na cíl naší dosavadní cesty. Překvapilo nás spousta kamenů ,,poházených,, okolo skal. No tak jsme se na chvíli stali pány kamenů.


Skály už byly na dosah, tak jsme vylazli nahoru.Šplhání bylo celkem nebezpečné ale všichni ve zdraví přežili. Těšili jsme se na krásný výhled ale zkalamy nás okolní stromy, které výhled naprosto zakrývaly.


Tak jsme se vynadívali a slezli dolů. Teď nás čekal další cíl a tobyl oběd v hodspodě... byli jsme natěšení, tak jsme se rozeběhli lesem dolů.
Každý jsme si dali podlě svého uvážení.
Tak a teď přišlo rozhodnutí, buď se bude pokračovat na Devět skal ( 6,5 km cesta tam ) nebo se pude na chatu. Já s Káťou a Isou jsme samozřejmě byli pro skály. Ale byly jsme jediné. Nakonec ale přece jen se nechal p. uč. Axler překecat a vyrazilo se ve čtyřech. Čekala nás 13 km dlouhá trasa. Těšila jsem se věděla proč. Cesta byla úžasná, žádný složitý terén až na neustále kameny na cestě ( dokonale jsem si zníčila boty ) . Nejlíp se takovéhle cesty užijí, pokud je dobrá parta. A to já chytla výborně. Hodně ,,slovních spojení,, a nárážek si budu eště dlouho pamatovat, prostě byla sranda. Myslím, že kdybychom šli celá třída, tak by jsme si to neužili. Skvěle jsme si pokecali ...hodně jsme se nasmáli. Cesta utíkala rychleji než jsem myslela a asi za 2 h ( nepřišlo nám to ) jsme se dostali k devíti skalám. Vyšplhali nahoru a užasli nad krásným výhledem.

Opravdu se nám odtud nechtělo... chtěli jsme tu klidně i přespat ( sice nerealizovatelné ale co ;-) )
Zůstali jsme nahoře asi 20min. Opravdu to stálo za to a já nelitovala, že jsem šla. Pocit vítězství jsme asi citíli všichni.




Opravdu jsme tam chtěli usnout.

Čas se ale chýlil ke konci a my museli se vypravit na cestu nazpět.
Začínali jsme pociťovat únavu. Měli jsme za sebou téměř 20 km chůze téměř v kuse. Přesto to bylo skvělé. Sranda byla i nadále. I když jsem začínala mít potíže s dýcháním přesto jsme zkoušela na sobě nadat nic znát. Prostě jsem si to chtěla užít naplno. Zapomněla jsem dodat, že celou cestu tam i zpět jsem naši skupinku zásobila energii v podobě sušenek a čokolády. Měla jsem toho hodně, tak proč se nerozdělit. A i když jsem pak měla poslední kusy poctivě jsme si je rozdělili.
Do chaty jsme došli asi za 2 hodiny, cesta už byla trochu namáhavější vzhledem k únavě a otlačeným nohám. Dohromady jsme ušli 30km.

V chatě jsme se najedli a šli na táborák. Oheň plápolal, a my zpívali písničky. Káťa hrála na kytaru, krása.




Já jsem šla spát trochu dřív než ostatní i když jsem neusla... téměř celou noc jsem nespala ale já už si zvykám ;-)

Dnes ráno nás čekal úklid našeho obydlí

Šlo to celkem rychle. Po úklidu se někteří pustili do hry BANG. Někteří si šli balit. Po hře jsme se přesunuli k ping pongovému stolu. Pinpongáč jaksi nebyl, tak jsme si půčili míč na házení a hráli s ním. Byla to sranda, hodně lidí se zapojilo.




Tak jsme byli ospalí, že jsme téměř usli ;-)


Pak už jsme jenom vyrazili směr domů. To je celé ;-)