"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

hope*: Někdy mám pocit, že mě vlastně ani nezná moje rodina, přesně jak píšeš, ať už jsem ve škole, s přáteli, s cizími lidmi nebo doma pokaždý se chovám jinak.
Měla jsem nějaké problémy a začala se strašně měnit, pořád jsem nad něčím přemýšlela, nesmála se tolik a byla i mnohdy nepříjemná. Tohle jsem si však uvědomila až po roce. Změnila jsem se ani nevím jak a mé okolí si toho určitě všimlo. Teď se to snažím napravit, ale přesto vím, že se hned nezměním v tu holku, která jsem byla před rokem a možná to ani nechci. Budu se jen snažit užívát si života, tak jako dřív, ať už jsem jakákoliv. Takže si myslím, že by ses měnit neměla, určitě ne násilím nebo tím, že to ostatní požadují. Člověk se mění celý život, aniž si to uvědomuje. Hodně mě zaujaly tvoje slova a myšlenky. V poslední dobou se nad sebou (ale nejen nad sebou) hodně zamýšlím a můžu snad říct, že to má příznivé učinky.