Moje babička

19. září 2009 | 10.00 |

Už je to přes dva měsíce, co jsem se naposledy rozloučila se svojí babičkou. Za tu dobu se stalo strašně moc věcí, ale pro mě ta zásadní byla, když jsem si uvědomila, co pro mě babička znamenala.

2007-57-vzpominka_na_senBabička mě nikdy neupřednostňovala, v celé rodině vnoučat a pravnoučat sem já byla ta poslední. Bydlela jsem hned vedle, ale jak sama nejsem komunikativní, tak i ona ke mně nebyla. Pamatuji si na časy, kdy mě hlídala, když rodiče někam odjeli. Až moc živě si pamatuju na den, kdy jsme leželi na pohovce a hádali se, kdo je tlustší...

Celý svůj život prožila jako generál a byla na to právem hrdá, měla krásný život! V posledních dvou letech se na ní začalo projevovat stáří. Před dvěma lety dostala svoji první mrtvičku. Poslední měsíc jejího života se všechno neskutečně zrychlilo. Mrtvičky mívala čím dál tím častěji a když pak ochrnula na pravou stranu, zůstala ležet v nemocnici. Pak už to bylo jenom horší a horší. Postupně přestávala  mluvit, vnímat...až nakonec jen tak ležela a koukala do stropu. Přesto jsem cítila, že nás slyší a rozumí nám, jenom nemůže reágovat.

Bála jsem se za ní chodit, vždycky když jsem tam šla, chtělo se mi brečet, v těch chvílích jsem byla neuvěřitelně slabá. Naposledy jsem ji viděla téměř nehybnou 3 dny před její smrtí. Odmítala jíst, vzdala to a chtěla už to mít za sebou.

Když jsem tu neděli přijela nadšená z kempování mamka mi už jenom oznámila, že babička umřela. Pocítila jsem pocit prázdnoty, ale to nejhorší mělo ještě přijít. Pohřeb. To nejhorší na psychiku všech. Rozloučení. Jak moc jsem si přála, aby tam se mnou někdo byl a chytil mě za ruku. Nikdo tam nebyl. Držela jsem slzy a vzpomínala.

Večer jsem měla takovou delší debatu s bratrem a mamkou, a tam jsem si uvědomila, co pro mě znamenala a jak mi bude chybět. Tu noc jsem byla na dně. Tu noc mi bylo všechno jedno. Seděla jsem u počítače a zírala do prázdna. Koukla se na ICQ a byli tam dva lidé, kterým jsem měla chuť napsat. Ti lidé mi pomohli jako nikdo nikdy dřív. Jen tím , že si se mnou psali. Jeden mě chápal a utěšoval a druhý se mi snažil na tváři vykouzlit úsměv. Tu noc (tedy už spíše ráno) jsem šla spát s pocitem klidu.

Dodnes si nemůžu zvyknout na fakt, že mám už jenom jednu babičku, rodiče, bratra a pak už nikoho. Když tohle píši, chce se mi plakat. Cítím v srdci cosi, co bolí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Moje babička romča 20. 09. 2009 - 13:46
RE: Moje babička l.end.a 09. 10. 2009 - 12:18
RE(2x): Moje babička pajenka 09. 10. 2009 - 14:12
RE(3x): Moje babička l.end.a 19. 10. 2009 - 14:08
RE(4x): Moje babička pajenka 19. 10. 2009 - 16:39
RE(5x): Moje babička l.end.a 21. 10. 2009 - 21:03
RE(6x): Moje babička pajenka 22. 10. 2009 - 05:23