Vyčerpání organismu...

27. červen 2008 | 14.40 |
Jistě již každý jste to alespoň jednou zažil. Naprosté vyčerpání. Já díky škole a okolnostem ho zažívám víc než bych potřebovala. K tomu mi dopomáhá moje ,,nemoc,, Gilbertův syndrom, asi se všichni ptáte co je to. Je to zkráceně vada jater, která zapříčiňuje rychlou únavu. Z tělocviku jsem kvůli tomu osvobozena. Přesto se snažím nezanevřít nad sportem a dávám do toho všechno. Poslední dobou dělám docela extrémy a tak nějak zkouším co můj organismus vydrží. (Škola 30 km chůze, 50 km naunava.gif kole). Citím se unavená, cítím, že už nedojdu občas ale nevzdávám to a jdu dál. V žádném případě si nesednu a neodpočinu, to bych už kor nedošla.
Ten den to ještě jde, většinou naprostá únava na mě padne až druhý den. Přesto jsem ráda za to, že to zvládám. Ale občas toho je moc, jako třeba ve středu. Nejdříve 50 km na kole pak jsme jeli do města, pak na akademii, pak na seno a nakonec večer přišla ta hrozná bouřka. Prostě den na nic, včera mi bylo hrozně špatně, myslela jsem, že dnes ráno nevstanu... Vstala jsem ale myslela jsem, že budu zvracet. Tohle mívám často, po ránu se mi chce často zvracet a někdy i zvracím ale na to už jsem si zvykla. Připadám si občas jak těhotná. Naprosté vyčerpání jsem na sobě začala pociťovat s mým přístupem na střední školu. Nikdy mě ta ,,nemoc,, neomezovala, kromě tělocviku. Nikdy jsem jí nevnímala, ale tady to začalo. Když jsem chodila domů ze školy naprosto zpráskaná, unavená a chodila jsem pozdě. Musela jsem si dávat pauzy, od té doby chodím spát kolem 9 hodiny večerní. Já bych to prostě déle nevydržela. Já nevím, myslela jsem, že mě ta nemoc nikdy nedostihne, teď začínám pociťovat, že už mě chytá za vlasy a stahuje s sebou do míst bez sportu a čehokoli.
Někdy je to v pořádku, někdy stačí jenom jet se projet na kolečkových bruslích po vesnici a omdlívám...
Žádné prášky na to nejsou, je to nevyléčitelné. Můžou mi jenom hlídat žluté barvivo toť vše... ale svoje vyčerpávání nedávám na vinu pouze této nemoci. Když je toho moc skolilo by to každého ne?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře