Už zítra

 Chtěla bych mít někoho, komu bych mohla koupit dárek ze srdce, z té největší srdeční hlubiny. Najednou toužím po tom někoho takového mít a lámat si hlavu nad tím, co bych mu měla dát. Ale nejde to, nikoho takového nemám ...

... ale kuš, žádné deprese před Vánocemi... 

Jsem vyčerpaná, ale příjemně vyčerpaná. Pokoj mám jak nový, všechno, co jsem mohla jsem prošmejdila, polovičku věcí jsem vyházela a dneska se mi bude krásně usínat, ale ještě lépe zítra vstávat. Stromeček už máme, originálně tento rok nebude zdobený (kvůli naší kočičí rošťandě), ale mě to vůbec nevadí, i tak vypadá hezky. Těším se na ty dárky, o kterých vím (které jsem si vlastně sama kupovala) a těším se, až uvidím jak se líbí (či nelíbí) dárky ode mě. Bude to fajnový den. Ráno přijede babička, k obědu zelňačka (mňam), k večeři rybička (všichni kapra a já díky kostem budu mít nejspíš lososa)... 

Znáte někdo ten zvyk, kdy se na Štědrý den nesmí rozsvítit? Je to jeden z mála zvyků, které jako rodina držíme a vlastně ani nevím proč ten zvyk je... nevíte to někdo?