Věřím v Boha?

15. duben 2010 | 20.34 |

-        Věříš v Boha?

-        V Boha? ... Já nevím!

-        Nevíš?

-        Nevím, v něco věřím, ale nedokážu popsat v co. Není to Bůh takový, v jakého věří většina lidí okolo mě.

-        Jaký tedy je?

-        Já ho neznám, ale vím, že tu je a zná on mě. Víc než kdokoli, víc než já sama znám sebe.

-        Jak tě někdo může znát víc než ty sama?

-        Znáš ten pocit, když něčím překvapíš sama sebe?

-        Jo, docela často.

-        Jenže kdyby ses znala dokonale, nemohla by ses už ničím překvapit.

-

0pt "Times New Roman"">        To zní logicky, ale stejně. Jak tě někdo jiný může znát víc než ty sama.

-        On je jediný, který vidí i tam kam já nedohlédnu, kam nedohlédne nikdo. Ví, jak se zachovám, jak přemýšlím...

-        To chápu, lidé mi o něm tak vypráví, jako o vševědoucím a mocném.

-        Není jenom to, je to hlavně můj největší přítel.

-        Přítel? Vždyť si s ním nemůžeš ani popovídat.

-        Proč bych nemohla? Můžu a dokonce s ním mluvím.

-        Jo? A jak ti odpovídá? To s tebou normálně mluví, jako já s tebou?

-        Ne, na takový rozhovor musíš být hodně vnímavá a dokázat rozlišit i ty nepatrné náznaky.

-        Něco jako když vyvoláváš duchy? Klepání, bouchání?

-        Ale vůbec ne. Dám ti příklad, chceš?

-        Samozřejmě, tohle mě začíná čím dál tím více zajímat.

-        Dobře, poslouchej. Mám přání, sen. Chci si ho splnit, ale není mi přáno. Přesto se snažím dělat všechno co je možné proto, abych si ho uskutečnila. Jednou to ale zašlo až tak daleko, že jsem si o tom potřebovala s někým promluvit, s někým, kdo by mi dal radu. Odpověď. Ale nikdo z mých přátel to nedokázal plně pochopit. Tak jsem prosila o radu Jeho.

-        A? Co se stalo?

-        Pšššt, nepřerušuj mě! Den na to se něco stalo, a i když by to většina lidí nazvala náhodou, já v tom vidím něco víc. A to "něco" mi odpovědělo na moji otázku.

-        Co se ti stalo?

-        To nepotřebuješ vědět.

-        Ale já to chci vědět!... no dobrá. A ty jsi tedy věřící?

-        Nejsem, určitě nejsem věřící člověk navenek.

-        Co tím myslíš?

-        Víš takové to přímé modlení, chození do kostela, půsty, zpovědi a podobně...To u mě nehraje žádnou roli, já v tom nevidím způsob jak uctívat, jak děkovat. Pro mě to nemá naplnění. Věřím, že pro ostatní ano, ale moje cesta se ubírá jiným směrem. Proto se neoznačuju za věřícího člověka.
Když se tě někdo zeptá, jestli jsi věřící, myslí tím, jestli věříš v Boha a chodíš do kostela a tak. Jenže každý člověk je věřící, i když tvrdí opak!

-        Já věřící nejsem!

-        Ale jsi, v něco věříš.

-        Ne v nic nadpřirozeného!

-        To možná ne, ale věříš v něco, co jsi nezažila a na co si tudíž nemůžeš ani sáhnout. I to je víra v něco!

-        Máš pravdu...ale...v Boha já nevěřím, lidé si ho vymysleli...

-        ...stejně jako si mohli vymyslet miliony dalších věcí, které jsou "prý" podložené důkazy. Ale v tom spočívá ta víra!

-        A ty věříš, že ti Bůh pomůže dosáhnout toho, co chceš?

-        Já věřím akorát v to, že na to nikdy nezůstanu sama...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Věřím v Boha? marinka 15. 04. 2010 - 23:22
RE(2x): Věřím v Boha? pajenka 18. 04. 2010 - 20:13
RE: Věřím v Boha? malý budha 18. 04. 2010 - 12:44
RE(2x): Věřím v Boha? pajenka 18. 04. 2010 - 20:13
RE: Věřím v Boha? romča 29. 04. 2010 - 14:20