Stálý kruh myšlenek...jde vystoupit?

Už nějakou tu dobu, přibližně asi měsíc, mě provází jeden okruh myšlenek, které mě naprosto změnily život a pohled na svět. Zažínám být čím dál tím víc být pesimista. Pozoruji na sobě, že chci něco co mi budiš odepřeno, tak trochu i mojí blbostí. Když se dostanu z jedné deprese, okamžitě skočím do další. Pak se z té začnu vyhrabávat a skončím zas v té předchozí! Má tohle nějaký smysl? Dá se z toho kruhu vystoupit?

Asi jo dá, prostě začít dělat něco jinýho, než jen sedět doma a přemýšlet, deptat se sama sebou. Deptat se tím, že si sama sobě ubližuju, dělat stále stejné chybičky, které přerůstají ve velké chyby. Ano já potřebuju změnu. Potřebuju školu. Ano školu. Když je normální školní rok, nemám čas na takové kruhové myšlenky. Prostě jen se stresuju nad školou, sedím stále v učebnicích, nemám na nic čas. Ano nenám na nic čas, hlavně nemám čas na přemýšlení. Škola je moje záchrana? Ne, to netvrdím ale je to pokus uniknout.

Mám 4 světy:

1. Jak mě znají ve škole - tichá, hodná, šprtka. Pro některé dobrá kamarádka ( snad )
2. Muzikály - občas hodně pubertální holka, opak školního světu
3. Svět se svou nejlepší kamarádkou - ano i toto řadím do samostatného světa ... ona ví proč
4. Poslední je svět doma - kde jsem holka, která nevyleze od PC, je líná, odmlouvá ... prostě nudná holka, co radči sedí doma a nikam nejde. Nadruhou stranu, jsem s mamkou, která mi pomáhá.

A právě ve světě číslo 4. se rodí všechny ty problémy, všechno to co teď řeším. Všechen ten kruh, z kterého není výstupu, jedině přejít do jiného světa.

Většina z vás vůbec neví, že mluvím konkrétně, ten kruh je stále semnou a já ho cítím, jak mi leží na zádech jako balvan a já nemám šanci se pod jeho tíhou zvednout a vystoupit z kruhu. Je málo těch, kteří vědí o čem mluvím. Vlastně je to jenom jeden člověk.

A ona to ví, děkuji Kristýnko za všechno co semnou prožíváš a jak mi pomáháš. Děkuji, že tě můžu znát a být ti kamarádkou. Děkuji, že jsi. MTMR:-*