Suzie moje milovaná

Máma:

"Co tady děláš?

No jaký mňau...?

Tady nemáš co dělat!"

...A já dostala výtlem, hned mi totiž došlo co se dělo. Moje milá, úžasná Suzinka si lehla do maminčiny postýlky, i přes přísný zákaz. A jako správně vychovaná kočička, to mamce chtěla vysvětlit, ale ta ji nechala říct jenom "mňau".

Jo jo, je to tak. Z našeho malého koťátka už je velká kočka a je na to náležitě hrdá. Já jsem za ni ráda, krásně zahřívá a někdy to je jediný tvor, který se se mnou opravdu baví... ano, baví. Suzie je neskutečně komunikativní kočka, pokud ji něco začnete povídat, odpovídá. Na každou otázku najde odpověď. To jsem ještě nikdy neviděla. Její máma zas naopak nevydává ani to mňaučení, vždycky jen otevře pusu a.... nic.

Co se u Suzie změnilo? Má úžasně heboučký kožíšek, jaký má opravdu málo koček, ocas větší než tělo(do šířky) a to ho nemusí ani ježit. Loví myši a ještě živé nám je tahá do domu (a na mě je pak, abych je chytla a vytáhla ven). Ale hlavně, je to neskutečný mazel. Občas i vytáhne drápky, ale to jenom když se tak škádlíme(někdy to bolí-mě!). Maminka nám "senilní" a kočička má neomezený přístup téměř kamkoli (kromě maminčiny ložnice) a papá drahé konzervy (pamatuji si máminy slova: bude žrát co se jí dá a bude zavřená dole...haha).

Prostě a jednoduše moje ťuťu ňuňu s oooobrovským ocasem...a já ji mám mooooc ráda!

(až se mi do rukou dostane zpátky foťáček, tak vám ji mooožná vyfotím, když si to zasloužíte)