Co se to se mnou děje?

Já mám snad dobrou náladu, už dlouho jsem se na nic netěšila, už dlouho jsem prostě neměla dobrou náladu. Vždycky, když se něco začalo dařit, hned to zase skončilo, něco se stalo, něco do toho vlezlo...něco... no prostě se to pokazilo a moje dobrá nálada se vypařila.

Posledních 14 dní prázdnin. Co mě čeká?

• Praha - výstava Titanic. Konečně se tam dostanu, konečně to uvidím. Titanic jsem už od malička "obdivovala?". Ne, prostě mě zajímal. A teď uvidím opravdové kousky z té lodi. Žádné napodobeniny. Jak já se těším.
• Víkend s pár členy z fanklubu. Tak na ten se nětěším, protože jakmile se budu těšit, tak to nedopadne, jak se znám. U nás pořádám takový malý sjezd. Bude nás tu sice asi jenom pět ale i tak to za to stojí. Jen mám zakázáno dělat po vesnici ostudu...ale co, vesnice mě nezná v mé pravé podobě...tak ať pozná. Ať vídí, co jsem zač.
• Přijede Romi ze Slovenska. Tak na to se fakt těším. Sice nevím, co ji tady mám ukazovat, když oni mě tam tak provedli ale prostě už jenom to, že tu bude je fajn.
• Průhonice. Závěr prázdnin. Souboj divadel Broadway a Hybernia se spoustou muzikálových hvězd. Beru s sebou Romi, vlastně kvůli tomu sem hlavně jede. Budeme spát v Praze, aby jsme nemuseli už ve 2 odpoledne jet domů. Super.

No a pak tu jsou samozřejmě i záporné věci jako např. škola, očkování, lítání zas po doktorech a tak dál a tak dál. Ale mě je to už nějak jedno. Chci si užít to co je.

Taky si říkáte, co se se mnou děje? Já a takový změny? Já mám radost? To přece není normální. No co, prostě k tomu dodat, že by mě konečně zastihlo to štěstí, které se mě tak dlouho vyhýbá? Fajn, na konci prázdnin si nevybralo dobrý období ale budiž.

Co bych tak eště dodala...docházejí mi slova. Možná je tu konečně někdo, kdo mi rozumí a chápe mě a bere mě takovou jaká jsem... že by sen?