Obklopena zvířectvem

Od soboty se pohybuju jenom v přítomnosti zvířátek a věřte, že kdyby uměli obejmout, nikoho jiného bych nepotřebovala. Náš zvířecí harém se hold rozrostl, i když u jednoho zvířátka jen dočasně, byla to sranda.

V naší domácnosti bylo možné najít morče a kočku. Kočka byla i pro mě velkým překvapením. Mamka nechtěla zvíře do bytu a kočku kvůli psu už vůbec ne, ale názory lidí se mění, tak máme kočku. Morče je stálá záležitost. Venku je pejsánek-ovčák a býval i druhý pes, ten bohužel tragicky zahynul. Dále venku můžeme najít slepice, kachny, husy, králíky,... prostě takové to klasické osazenstvo zvířectva na venkově.

V sobotu však do mého pokoje přibyla ještě andulka. Svoji první andulku jsem dostala za první vysvědčení a došlo to tak daleko, že jsem nakonec měla chov andulek ve venkovní voliéře. Pak ale počali starosti a taky se to nevedlo jak by mělo, tak jsem se rozhodla dát je pryč. A hle, zase mám andulku. Tak jsme šly s mamkou v sobotu ráno po trhu a uviděli klec, přišly jsme k ní a koukáme jaké malinkaté andulky co tam mají...a bylo to jasný.

V pondělí tu také přenocovat křeček, který už má vlastní stálou paničku. Posloužil jako chtěný dárek k Vánocům.
Venkovní zvířectvo pojmenované nemám, až na psa. Ten se jmenuje Bárt, původně to byl Rex, ale táta si prosadil svou. Kočka je Suzie, morče Pacina, andulka Chauky.
I přes to, že jsem alergik jsem se zvířat neuměla nikdy vzdát. Co na tom, že neustále smrkám, to že tu stále někdo je, je důležitější. Tedy pro mě ano!