Nikdy jsem nebrečela tak dlouho!

Nikdy jsem neměla období, abych brečela. Dokonce i když jsme se loučili s devítkou, všichni brečeli ale já ne. Když jsem se rozešla se svým prvním opravdovým klukem, neukápla ani kapka slzy.

Jak je tedy možné, že od včerejška skoro v kuse brečím. Přes slzy nevidím, kvůli slzám mám tady spoustu mokrých kapesníků, mohla bych je ždímat ale nepřestává to. Poslouchám dokola jednu písničku, zpívám si jí a brečím do rytmu! To jsem tak úplně na dně? Nebo mě prostě jen trápí vzpomínky a moje situace?

Já jsem citlivá ale nikdy jsem to nedávala najevo pláčem. Zní to divně ale je to tak, na vnějšek působím, jako silná holka ale opak je pravdou.

Kolikrát jsem brečela za poslední rok? Jednou, dvakrát? Jo dvakrát! A teď už brečím druhej den skoro v kuse. Když nebrečím chodím po domě a vždycky někde lehnu, začínám usínat a všechno se mi to vrací, pak se probudím se slzami v očích. Přece se nic nestalo! Nic kvůli čemu bych měla důvod brečet!

K tomu všemu je mi hrozná zima, bolí mě hlava, příjdu si jako mimo svý tělo, chodím naprosto bezmyšlenkovtě, nesmím dělat prudké pohyby, protože se mi motá hlava, zavírají se mi oči!

Asi jsem se zbláznila a k tomu všemu jsem nemocná...fajn, krásný vyhlídky!