"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

romča: Pájí, z tohohle článku jsem trochu rozpačitej. Čiší z něj jistá nevyrovnanost. Když pořádně nevíš, co chceš, proč si nenecháš poradit? Proč si myslíš, že když Ti někdo říká, jaká bys ne měla, ale mohla být, že Ti to nařizuje?! Tak to není, jedná se přece jen o doporučení, dobrou radu - co je na tom špatného?
Ti lidé Ti to říkali/říkají právě proto, že Tě mají rádi. Proč se vaše generace bojí debatovat o mnoha věcech, o problémech, prostě přemýšlet, proč chcete všechno hned? Máte celý život před sebou a jestli máš někoho, kdo je od Tebe 100 km daleko, no tak to ještě není žádná tragédie. Když se 2 mají rádi, můžou být od sebe i 1000 km daleko a nemůže je to rozdělit... O tom je právě síla vztahu! O těšení se na toho, koho máme rádi, až za námi přijede.
Ano, někdy pak když přijede, může se stát, že máte pocit, že jste ten společný čas nevyužili nejlíp, ale pak si právě můžete sednout, napsat a probrat to tak, aby se to příště neopakovalo. Prostě základ všeho je o problémech i o tom, co vás trápí vzájemně, mluvit! Mluvit, mluvit a mluvit! Ne kecat, ale vážně diskutovat.
Jasně, říká se, že důležitější jsou činy - a je to pravda. Ale jen ty často taky nestačí. Obzvlášť když spolu s Tvým vyvoleným nejste pořád... Život je běh na dlouhou trať a třeba právě dálka ve vztahu je tou nejlepší zkouškou jeho pevnosti! Toť můj názor. Neber to prosím osobně, ale v obecné rovině. Díky, R.