Byla jsem věřící!

Ano je to tak. Dneska jsme se ve škole s kamarádkou bavili o tom,co vlastně je být věřící...abych upřesnila...být věřící v Boha. Zapřemýšlela jsem nad sebou a vzpomněla jsem si, že i já jsem byla kdysi věřící.

Jak už asi většina z mých stálejších čtenářu ví, chodím na Biskupeské gymnázium a přesto nejsem věřící. Přesto se nevyhýbám bohoslužbám ani různým námětům k diskuzi na toto téma. Už jsem si to tak nějak zařadila do života a patří to ke mě! Já nejsem věřící ale když jsem se nad sebou zamyslela, zjistila jsem,že jsem věřící byla. Když jsem byla malá věřila jsem v Boha. Věděla jsem, že tam někde je. Dokonce se mi zdál sen o Ježíši. V tom snu mi ukazoval cestu.Nikdy na to nezapomenu, když jsem se probudila cítila jsem se zvláštně. Šťastně!

Potají v posteli večer jsem se modlila za mé blízké, i když ne ty modlidby, které známe ale vytvářela jsem si je sama. Nebyla jsem sama,věděla jsem, že někde něco je. Nevím kolik mi v té době mohlo být ale pamatuji si to živě. Dokonce do teď mi nad postelí visí obrázek svaté, od samohého dětství mě provázel a nikdy jsem ho nesundala. Je pomalu starý jako já...a já ho mám ráda.

Dokonce jsem pokřtěná!

Co se ale stalo? Proč už v sobě víru v Boha nemám? To se ptám sama sebe....byla jsem malá, nechápala jsem to . Jednou jsem přišla za mamkou a zeptala se jí, jestli věří v Boha. Zamyšleně se na mě podívala a odvětila:"Nevím, jestli věřím v Boha ale věřím, že tam něco je!" Ta věta mě nenechala klidnou,ptala jsem se dokola, co to znamená. Už jsem ale nedostala odpověď. Nevím co se stalo, nevím co zapříčinilo to, že již věřící nejsem. Ptám se sama sebe... třeba mě osud přivedl právě na BiGy,abych se to dověděla...abych pochopila...kdo ví...