Z černobíle do červené...

 Je tady vlastně vůbec ještě někdo, kdo si pamatuje začátky tohoto blogu? Byly strašné. Můj blog je starý přesně 844 dnů (ke dni 14. 8. 10), to je mnoho dnů. A začátek měl barvu... černou. Celou dobu svůj blog ladím do tmavších barev (prostě se mi to líbí), ale dřív to byl i odraz mého podvědomí, mých pocitů. Ano byla jsem jedna z těch, kteří stále litovali sami sebe, stěžovali si jak je svět hrozný a neměli z ničeho radost. A proto vlastně vznikl i tento blog, měl mi umožnit vypsat se z toho všeho a třeba i najít někoho podobného...stalo se.

Dny plynuly, přecházely v týdny, měsíce, roky... a dnes jsem jiný člověk a i tento blog je jiný. Jsem optimističtější, mám radost z maličkostí, dokážu se na všechno koukat z obou stran...naučila jsem se žít šťastně, vždyť co mi vlastně chybí? Jen to, co nemám! A i blog poslední změnou přišel i o černé pozadí. Dříve jste tu mohli vidět černé pozadí blogu i stránky, menu, černobílé a deprimující záhlaví...a dnes? Červená vévodí, je to veselejší.
Největší zlom asi přišel před rokem, kdy jsem si do titulku dala slunečnici (přesně 1. 8. 09)./článek o procitnutí je zde(sama sobě se divím, jak jsem dokázala popsat, co cítím)/ Otevřela jsem oči a zjistila, že svět není černobílý ale barevný! Pomalu jsem se učila žít s úsměvem na tváři...a kde jsem teď?

Chcete se také změnit? Nejdůležitější je OPRAVDU CHTÍT. A pak hledat ty maličkosti, z kterých můžete mít radost, rozhodovat se podle sebe a vždy k tomu dobrému, na vše nahlížet nejen tou špatnou stránkou, ale i dobrou a věřte mi, to jde i u těch nejčernějších! Jen CHTÍT!