V kůži kotěte (1. díl)

11. září 2010 | 09.51 |

 První, co si ze svého zatím krátkého života pamatuji, jsou chvíle, kdy jsem byla ještě u maminky v bříšku. Tam mi bylo fajn. Bylo tam teplo, hlad jsem neznala a jen jsem spala, ale jednoho dne mě maminka už odmítala opečovávat v bříšku a já musela ven. Nechtěla jsem, spírala jsem se, ale bylo to marné. Stejně jako moji sourozenci i já jsem se najednou ocitla v studeném a světlém prostředí. Narodila jsem se slepá, hluchá, bez čichu... jediné, co jsem rozeznávala, bylo teplo maminky a pokaždé, když maminka přišla k nám, mě cosi nutilo vstát a hledat mléko. Později jsem pochopila, že už nebudu jídlo dostávat automaticky, ale musela jsem si ho vybojovat. Bojovala jsem se sourozenci o to nejlepší mléko a vyhrávala jsem, ne však vždy.

Jednou jsem se probudila sama. Úplně sama ... necítila jsem ani teplo sourozenců, ani maminky. Zhostila se mě panika, začala jsem brečet, ale netrvalo dlouho a přispěchala maminka. Tentokrát to bylo jiné, s nikým jsem nebojovala a mlíčko už nechutnalo tak dobře. Maminka se u mě nezdržela ani tak dlouho, jako obvykle a někam utekla, nebo si to aspoň myslím, protože mi poprvé byla zima. Občas se za mnou přišla podívat, dala mi napít a trochu zahřála, ale já jsem cítila, že je něco špatně. 

Brzo na to se mi poprvé trošičku otevřela očička a já začala rozeznávat tvary vedle sebe. Všechno to bylo rozmazané a malé, protože jsem očka měla ještě z velké části zalepené, ale poprvé jsem viděla, jak vypadá moje maminka a hned se stalo něco, co jsem nedokázala pochopit. Maminka mě kousla do krku, nebolelo to, ale byl to zvláštní pocit, a odnesla mě na něco studeného. Strašně to studilo a mně byla zima. Okolo mě se pohybovalo něco velkého, pak jsem lítala ve vzduchu a cítila teplo. Poté jsem poznala, že jsem zpátky ve svém pelíšku.

Maminka mě pak nosila pryč čím dál častěji a mně byla zima a už ani mlíčko mi nechtěla dávat...měla jsem hlad, a tak jsem brečela a brečela. Jednou už maminka nepřišla vůbec. Brečela jsem, co jsem mohla... byla mi zima a měla jsem hlad. Všude okolo jsem slyšela zvuky. Ano, slyšela... v těch chvílích jsem začala rozeznávat zvuky, dokonce jsem i něco začala cítit. Nevím, jak dlouho jsem brečela, ale zdálo se mi to nekonečné. Pak mě vzalo cosi teplého a něco odporného mi strkalo do pusy. Nechtěla jsem, bylo to tak hnusné. Pak jsem se ocitla zpátky v pelíšku a vyčerpáním jsem usnula.

Probudil mě čísi dotyk, dal mě do něčeho divného. Pak všude okolo byly divné zvuky, jak strašně jsem se bála. Zvuky náhle přestaly a já uviděla maminku, ale ne, to nebyla maminka. Vypadala podobně, ale nebyla to ona. Instinktivně jsem rychle spěchala za ní, měla jsem takový hlad... ale ona přede mnou utekla.
Nevím, jak dlouho jsem tam byla. Moje maminka, co nebyla maminka, mi nechtěla dávat pít, ani mi nedávala teplo. Přes to jsem občas pila, ale spíše ze zoufalství, cítila jsem, že ona nechce. Zanedlouho jsem okolo sebe zase uslyšela ty hrozné zvuky. Rozeznávala jsem pachy nějakých podivných bytostí okolo sebe. Náhle jsem se ocitla zpátky ve svém pelíšku... 

(Pokračování možná někdy příště)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: V kůži kotěte (1. díl) marinka 11. 09. 2010 - 22:54
RE(2x): V kůži kotěte (1. díl) pajenka 12. 09. 2010 - 09:05
RE(3x): V kůži kotěte (1. díl) marinka 12. 09. 2010 - 12:42
RE: V kůži kotěte (1. díl) marinka 12. 09. 2010 - 00:03
RE(2x): V kůži kotěte (1. díl) pajenka 12. 09. 2010 - 09:06
RE: V kůži kotěte (1. díl) koktejlka®pise.cz 27. 09. 2010 - 20:57
RE(2x): V kůži kotěte (1. díl) pajenka 27. 09. 2010 - 22:46