Ta kouzelná noc...

6. říjen 2010 | 19.06 |

 Byla krásná teplá jasná noc a ona seděla a dívala se na měsíc v úplňku. Cítila, že to není noc jako každá druhá, vnímala napětí ve vzduchu, které způsoboval ten bílý kulatý míč na temném nebi. Milovala ty noci, kdy mohla sedět venku a přemýšlet. Přemýšlela o sobě, co se s ní děje, jak se mění. Občas s sebou prudce trhla, když si vzpomněla na bolest, kterou nedávno cítila. Nebyla to jenom bolest fyzická, ale i psychická. Stále dokola ji před očima běhaly obrazy toho dne, kdy se všechno změnilo...kdy se čas zastavil ... přesto všechno, co se stalo, necítila smutek ani lítost. Cítila se svobodná, ale ne šťastná ... něco jí chybělo. Jako když se z puzzle ztratí jeden malý kousek, ten obraz už nikdy nemůže být úplný. Neznala podobu toho kousku, který se ztratil kamsi do hlubin studené vody. Představovala si obrazy, u kterých věděla, že je prožila, přesto měla pocit, jako by se dívala na fotografie někoho jiného. Ta dívka byla úplně stejná... její vlasy byly kaštanově hnědé a oči temné, jako obloha toho večera... ale přesto se odlišovala. 

Dívka seděla nad hrází kulatého rybníku. Okolo kuňkaly žáby a lišky si dávaly dobrou noc. Ona však neodtrhla pohled od zářivého měsíce, jak ráda by se vznesla a přiblížila se k měsíci tak blízko, aby mu mohla poděkovat...poděkovat za to, že on tu pro ni svítí. On jediný...
Seděla tam dlouho, bez jediného pohybu, bez vzlyku. Jen teplý vánek občas pročesal její krásné hnědé vlasy.

Noc se blížila k ránu a měsíc začínal ustupovat. V tu samou chvíli se v blízké osadě probudil chlapec. Měl sen o dívce, která seděla na hrázi starého rybníka za lesem. Hnán něčím nadpozemských utíkal lesem, bez bot, jen v noční košili. Celý udýchaný doběhl ke starému rybníku, ale dívku neviděl. Pomalu došel až na hráz, sedl si a rozhlédl se kolem sebe. Všechno bylo tak, jak to tu bylo, když tu byl naposledy. V ten smutný den, kdy se čas zastavil...
Necítil ale smutek, necítil se osamělý, jako kdyby cítil průhledné prsty, které se dotýkaly jeho tváří...
Měsíc vystřídalo slunce a chlapec věděl, že už je sám...vstal a vydal se směrem ke svému domu...jednou se otočil a podíval se na stálou hladinu rybníka, jakoby na krátký okamžik uviděl obličej té, které slíbil svoje srdce. Zarazil se, ale pak se se zvláštním pocit v srdci vydal opět na cestu domů...

g12-1

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ta kouzelná noc... zlomenymec®pise.cz 06. 10. 2010 - 22:26
RE(2x): Ta kouzelná noc... brumbrumbrum®pise.cz 08. 10. 2010 - 18:03
RE: Ta kouzelná noc... dvirka®pise.cz 09. 10. 2010 - 14:53
RE: Ta kouzelná noc... lukas 10. 10. 2010 - 11:56