"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

romča: Někdo?
PS: A znáš mě opravdu? Dospěl jsem k názoru, že člověka poznáme doopravdy až tehdy, pokud a) máme šanci s ním trávit minimálně týdny (ale neustále), nebo b) pokud - i když se nevídáme často - se známe aspoň několik let. Jinak máš pravdu (viz Tvůj nejnovější článek), že je to jen o pocitu, který si o dotyčném uděláme. Ale pocity, a to, jak na nás dotyčný působí, ještě neznamená, že ho známe. Ale jinak díky za zajímavý psychologický úvahy.
PPS: K Tvému dotazu z horního článku. Myslím si, že jsi přemýšlivé děvče, ale neškodilo by víc sebekritičnosti - ačkoli někde sice o sobě pochybuješ (možná až zbytečně příliš), jinde jsi zas až příliš sebevědomá (ale to není výtka - znám to, mám to podobně...).