"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

romča: Je mi líto, ale neobejmu Tě kamarádsky na dálku a neřeknu Ti: To bude dobrý... Protože nebude. Samo se nic dobrým neudělá. Aby bylo líp, musíme si vzájemně pomáhat. VZÁJEMNĚ! Nevím, asi o to už ani (ode mě) nestojíš, ale pokud náhodou ano, napiš třeba mailíka, jak pomoct. Když je dobrá vůle, vždycky se něco vymyslí.
Nebudu ale ani dlouze analyzovat a dopodrobna rozpitvávat věty formátu: Vídíš, todle by se vám za totáče nemohlo stát, protože stát se tehdy uměl o rodiny s dětmi postarat a i když byly fronty na banány, tak nebyla nezaměstnanost. I když to tak bylo. Ale ano, i ten totáč měl zase svá ad absurda, která zase třeba nemá tenhle svět. Proto dycky říkám, hledejme zlatou střední cestu, cestu rozumu. Vemme si z obou těch světů to lepší a na tom spojme své síly.
Toť vše, co k tomu můžu říct. A reaguju jen proto, aby sis třeba pod dojmem jiných okolností nezačala myslet, že patřím mezi ty ignoranty. Nepatřím. Ale nechci se ani vnucovat. Takže pokud zvedneš podanou ruku, nebo nezvedneš, je dál už jen na Tobě. Každopádně jsem tady. Drž se! R.
PS: To s tím snížkem jsi napsala úžasně. Fakt moc hezký. Cítím to stejně!