"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

romča: Zajímavý, jak se na totéž (ta jediná jistota, kterou máme) dá nahlížet z různých pozic... A stereotyp? Nemusí být vždy nuda. Když víš, že je na tom světě někdo, komu na Tobě záleží, pak se prostě těšíš, až ho zase uvidíš, až Ti aspoň napíše, až Tě nějak pohladí - i kdyby jen obrazně. A pak je přece takový stereotyp fajn - stačí být trochu skromný... A konečně: jak, naše doba? Je to doba všech, kteří v ní žijí a bez ohledu na věkový rozdíl bychom si v ní všichni slušní lidé měli pomáhat, respektovat se - mezigeneračně. Proč mít rád starší lidi jen z přízně? Já mám úctu ke všem starším lidem už jen díky jejich životním zkušenostem. A pokud nezjistím, že jsou to egoisté, že nemyslí jen na sebe, pak se snažím si z jejich životních zkušeností vzít ponaučení, protože nejdůležitější vysoká škola je vysoká škola života... No třeba to časem, až opustíš řady teenagerů, taky pochopíš. Alfa omega našich životů by měla být vděk (za to, že tu můžeme být a žít) a skromnost, respekt (před zkušenostmi). Papa