Vzpomene si někdo?

6. únor 2009 | 17.30 |

Vzpomenete si  ještě někdo, co je následující text a kdy vznikal?
 

                                                                      

                                                            Proč já?

Slyšela jsem, že okolo mě někdo chodí, dupe ... slyšela jeho kroky blíž a blíž. Začínala jsem slyšet dokonce i jeho dech. Blíží se. Mám zavřené oči, chci aby si myslel, že spím. Hluk ustal, cítím jeho pohled, cítím, že se na mě dívá. Začínám mít strach. Začínám chápat. Nedokážu to, musím se podívat. Kdo to je a co tu chce, proč stojí a nic nedělá, kdyby mě chtěl zabít, tak přece na nic nečeká. Otevřu pomalu oči, jen na malé škvírky, které by ve tmě nemusel ani rozeznat. Vidím obrysy tmavé postavy. Nemohu moc rozeznat, je tma, ach krutá tma. Pohnul se... ano zvedl ruku. Pomozte mi někdo, co mám dělat. Nedokážu to. Najednou slyším ránu a probouzím se. Je půlnoc a hodiny vedle v pokoji odbíjí. V pokoji jsem sama. Nikdo tu není, byl to jen sen. Oddechla jsem si, přesto jsem však cítila neskutečný strach, cítila jsem něčí oči. Snad pozůstatek po snu. Chtěla jsem dál spát ale tu noc jsem již neusnula. Ležela jsem zachumlaná v posteli a přemýšlela, co to znamenalo. Sen o nezvaném   návštěvníkovi se mi zdál již alespoň po čtvrté. Vždycky ta velká rána a pak se probudím. Nikdy nezjistím kdo to je.

Konečně se začalo rozednívat. Bylo brzy ráno, ale já už jsem nemohla dále ležet v posteli, vstala jsem a šla jsem na toaletu. Hlavou se mi honily hrozné myšlenky. Kdy ty noční můry skončí. Všechno začalo ten den co jsem se setkala s tím podivným pánem, který mě přesto tak zaujal. Měl zajímavé oči, byl zvláštně oblečený. Potkala jsem ho, když jsem šla v noci z procházky. Tu noc jsem nemohla spát. Šla jsem se projít se psem, pes mi najednou zmizel a objevil se ten podivný pán.

Nevím, kdo to byl ,ale měl chladné oči, vyzařoval z něho chlad ale i smutek.

Pamatuji si, že jsem zůstala dlouho stát a dívala jsem se do jeho tmavých očí, on se ani nepohnul. Oba jsme na sebe upřeně koukali, čekala jsem, že něco řekne. Neřekl nic. Pak ke mně přiběhl můj pes a já jsem se ohlédla, když jsem se otočila zpět, záhadný muž tam už nebyl. Jako by se propadl do země. Ani památky. Doma mě napadlo, že to třeba mohly být jen moje představy, že jsem si to všechno prostě jenom vysnila, ale co když ne.

Byla jsem doma sama, sama se svými myšlenkami, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Den utíkal pomalu, sedla jsem si nad svoji oblíbenou knížkou a četla jsem, děj jsem ale nevnímala, stále jsem myslela na toho pána a na hrozné noční můry. Slibuji si sama pro sebe, že se tentokrát neprobudím, chci zjistit kdo je to a proč mě pronásleduje v mých snech.

Začalo se stmívat, konečně. Byla jsem si jistá, že svůj záměr provedu. Tentokrát se neprobudím jako vždycky. Musím zjistit kdo je to.

Napadlo mě, že bych se mohla jít projít, třeba ho zas potkám - pousmála jsem se . Já nevím proč mě tak fascinoval, ale za každou cenu jsem chtěla vědět kdo to je.

Vzala jsem svého psíka a vyšla jsem ven. V dáli se černaly tmavé mraky. ,,Nejspíš bude pršet" říkala jsem si sama pro sebe. Možná bude i bouřka, to budou hrozné sny. Vyšla jsem od domu a dala jsem se k lesu, na stejné místo, kde jsem ho potkala minule. Jako bych opravdu věřila, že tam na mě bude čekat. Já  jsem v to doufala. Brzo jsem v dáli zaslechla tlumené rány, věděla jsem, že je to bouřka, přesto jsem se trochu oklepala. Cítila jsem studený vánek, který vanul od mraků. Pospíšila jsem si. Zastavila jsem se 100 m od místa, kde jsem onehdy viděla stát toho pána. Stál tam, zahalený v černém plášti. Díval se směrem ke mně a nebylo pochyb, že mě vidí. Sledoval mě, čekal až se odvážím přijít. Vítr sílil a mě začínala být zima. Psík okolo mě poskakoval a hrál si s míčkem, který si vzal s sebou. Pak ale zavětřil a s kňučením utekl. Ohlédla jsem se za ním a už jsem ani nestačila zavolat, aby se vrátil. Utíkal domů, něco cítil nebo se možná jen bál bouřky.

Když jsem svůj zrak obrátila zpět na pána stále tam stál. Jeho oči mě sledovali, přesto jsem cítila, že je něco jinak. Dívala jsem se dlouze a koumala co se změnilo. Ano už jsem na to přišla. On se pohnul, přišel blíž. Začala jsem se klepat zimou a on se najednou pohnul, rozešel se, šel ke mně. Jeho pomalý a rozvážný krok se začal zrychlovat. Nevěděla jsem co mám dělat. Najednou jsem chtěla utéci ,ale jak to udělat. Nedokázala jsem se ani pohnout. Jeho oči mě přitahovaly, nedokázala jsem odtrhnout pohled. Zastavil se 5 m přede mnou. Sundal svůj černý klobouk. Měl dlouhé černé vlasy, svázané do culíku. Říkala jsem si, že teď se musím zeptat...teď nebo nikdy. Bouřka se blížila, začalo poprchávat. Nevadilo mě to, nevšímala jsem si toho. Jen jsem upírala oči na toho pána. Najednou se ze mě vyloudilo : ,,Kdo jste?"

Nečekala jsem odpověď. Ale jeho rty se pohnuly po mírného úsměvu. Nebyl vysokého vzrůstu ale vysílal na mě divnou energii, strach. Cítila jsem, že se klepu, nejen zimou ale i strachem. Rozpršelo se a on si nasadil svůj klobouk, otočil se a zmizel. Zůstala jsem tam ještě dlouho stát. Pak jsem začala cítit první kapky na mé kůži a pod oblečením, vzpamatovala jsem se a utíkala domů...

Doma jsem se přestrojila a vlezla do koupele...přemýšlela jsem stále nad ním. Kdo to byl, proč i dnes tam stál, na co čekal, proč já?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vzpomene si někdo? infikovana-houba* 06. 02. 2009 - 17:35
RE(2x): Vzpomene si někdo? pajenka 06. 02. 2009 - 17:38
RE: Vzpomene si někdo? constricted®pise.cz 06. 02. 2009 - 17:49
RE(2x): Vzpomene si někdo? pajenka 06. 02. 2009 - 17:53
RE: Vzpomene si někdo? lucinka 07. 02. 2009 - 22:30
RE(2x): Vzpomene si někdo? pajenka 08. 02. 2009 - 09:18
RE(3x): Vzpomene si někdo? lucinka 08. 02. 2009 - 22:27
RE(4x): Vzpomene si někdo? pajenka 09. 02. 2009 - 15:10
RE(5x): Vzpomene si někdo? lucinka 09. 02. 2009 - 16:30
RE(6x): Vzpomene si někdo? pajenka 09. 02. 2009 - 16:33
RE: Vzpomene si někdo? tlapka®pise.cz 08. 02. 2009 - 11:34
RE(2x): Vzpomene si někdo? pajenka 08. 02. 2009 - 11:38