"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

romča: Buď ráda, že mrcha nejsi! R.

---
pompo.svetu.cz

pajenka: No nevím...občas by to bylo lepší!

---
pajenka.svetu.cz

romča: Pokud bys byla čistokrevný sobec, pak ano, ale co může být čistší, než mít rád druhé jako sebe sama. Jedině pak najdeš v duši klid a mír! Je to běh na dlouhé tratě, ale dá se zvládnout! Chce to jen mít trpělivost. A Ty máš na všechno ještě spoustu času. R.

pajenka: No jak říkám...prostě už nehledám... k čemu to taky

---
pajenka.svetu.cz

myosotis®pise.cz: Mrcha bez svědomí.. hmm osobně mi nepříjde správné neohlížet se na city ostatních.. ono to někdy (hodně) bolí. Jinak za to přání máš velký obdiv. Nedokázala bych si říct dobrá, chci být já ta špatná.
Ty jsi skutečně zvláštní z toho nadpisu jsem (špatně?) přečetla, že miluješ, sice nejspíš špatně(?), ale miluješ znám tolik lidí, co toho citu nejsou schopni Když miluješ, dáváš. Kolik lidí dokáže dávat? Nikdy si hlavně nepřej být milována a přesto nemilovat. Z vlastní zkušenosti to je perfektní recept na zkažení průběhu života. :/ To ať si mě láska najde jsem si říkala pořád... ,ale láska nemá čas - zrovna přenáší hory. Takže v tomhle věku ať žije zamilovanost.

---
myosotis.pise.cz

pajenka: Kdybych byla mrcha... tak bvy mi nevadilo, že ubližuju... já vím je to hnusný ale proto se to označuje slovem mrcha!
No já se prostě neumím zamilovat do toho, dokoho bych chtěla...to mě vadí..vždycky kdyžse zamiluju tak je to předem odsouzenýk záhubě...
Nebo jak se mi děje teď...a stalose mi to už asi dvakrát... nemiluju já ale mě někdo miluje a já prostě tím, že nemiluju ubližuju!
Prito už odmítám hledat.. vždycky to tak skončí....nejsem normální!

---
pajenka.svetu.cz

myosotis®pise.cz: P.S. ti smajly co z toho vznikají jsou hodni k odsouzení trestu smrti...

---
myosotis.pise.cz

pajenka: Jaký způsob provedení trestu smrti preferuješ?

---
pajenka.svetu.cz

sára: Kéžby sme uměli vracet čas a rozhodovat se líp... ten kdo zažil vážně první lásku, tu neuvěřitelnou odhodlanost a důvěru, porozumění... kdo měl štěstí jako já, kdo nalez člověka, na kterého se dalo ve všem spolehnout, vybrečet se mu, poslechnout jeho perfektní rady....tak ví že je to v podstatě lepší už nikdy nemilovat, ačkoliv po tom člověk stále touží cítit neustále ten silnej pocit touhy...v závěru to strašně bolí...věř mi jednou za život a stačí to... je to už několik let a nemužu na to myslet aniž by mi neukápla slza...fotky sem nebyla schopná nikdy vyhodit ale ani se na ně kouknout...a kluky? mam ale nemiluju ...nechci...