Moje medaile aneb co jsem vyhrála a co prohrála

14. březen 2009 | 11.13 |

Jako malá, ještě na základní škole, jsem milovala sport. Sportovala jsem často a byla jsem v tom dobrá! Se školou jsem jezdila na různé soutěže... atletika, šplh,...
Nikdy jsem ale nic nevyhrála a vůbec mi to nevadilo. Měla jsem to prostě ráda a bylo mi jedno jaký budu mít výsledky. Přes tohle všechno jsem pár medailí utržila a to na táborech. Byla jsem na dvouch a z těchto dvou táborů mám dohromady 8 medailí.

Byla jsem na dvou táborech z třídy 2. a 3., tak jsem se vytáhla...

P3142461
Bronzovou mám jenom jednu...

P3142460
P3142458
Stříbrné medaile mám celkem 2

P3142457
P3142463
No a konečně ty zlaté...1. místa.
Těch jsem vyhrála 5.
Jedna je dokonce z celotáborové olympiády.

Hold ač samochvála smrdí, byla jsem dobrá. Byla jsem na sebe hrdá. Jenže pak přišel rozsudek. Lékaři mi řekli, že nesmím svoje tělo namáhat, nesmím vrcholově sportovat atd atd. Kdo to zažil chápe jak jsem se cítila. Na základní škole jsem měla úlevu z tělocviku...částečnou. Na tělocvik jsem chodila, ale čím dál víc jsem pociťovala následky Gilbertova syndromu. Nemyslete si, ale že jsem důsledky začala pociťovat až po té diagnose, to by bylo přece jen podezřelé. Ne, pociťovala jsem je již dřív... po tělocviku jsem bývala naprosto vyčerpaná. Jen jsem pod tím nehledala nějakou nemoc nebo syndrom, brala jsem to jako součást sportu ... to že jsem pak proležela celý den jsem nebrala vážně a ani jsem nepomyslela na to, že by v tom mohlo být něco víc.
Dnes na tělocvik nechodím vůbec ... pocity únavy a nevolnosti se stupňují přesně podle předpovědi lékařů. Tehle boj jsem prohrála... moje tělo se už jen poddává... nejde s tím nic dělat.
Avšak svoji prohru zkouším předělat alespoň na boj, který ještě neskončil ...

Trošku jsem odbočila o tématu... ale to nevadí... vlastně jsem se jen držela nadpisu "Co jsem vyhrála a co prohrála"-jeden příklad za všechny;-).

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře