A tak jsem ...

... seděla na kmeni stromu, 20 metrů nad zemí. Pode mnou žbluňkal malý potůček. Ptáci zpívali všude okolo mé hlavy, vítr mi cuchal vlasy a slunce prosvěcovalo mezi stromy.
A já jsem ani nezkoušela přemýšlet, jaké by to bylo, překulit se. Lehla jsem si na kmen a já nepřemýšlela nad tím, že mě to tlačí. Zavřela jsem oči a já si nepředstavovala ty zlé a nepříjemné věci, co se okolo mě dějí.
Já jsem ležela/seděla vnímala jsem všemi smysly přírodu, dýchala jsem vůni smůly a byla jsem šťastná...

...než mi začala být zima!