Chtěla jen...

2. duben 2010 | 17.01 |

 Chtěla jen žít. Dýchat čerstvý vzduch, cítit kapky rosy na své tváři, teplý vánek ve svých vlasech. Zdálo se jí to jako něco tak nádherného, že by pro okamžik toho nového života byla ochotna zemřít. Neznala zlobu vichřic a bouří, žár ohně ani bolest. Nechtěla to znám, viděla jen to, co mohla získat a ne to co mohla ztratit, nikdy si neuvědomila, že toho může více ztratit než získat.

Byla krásná, pleť měla hladkou, oči sytě modré, každý by se za ní otočil, říkávala její maminka. Její tmavé vlasy jí nehybně splývaly na zádech. Měla před sebou dlouhý život, téměř až nekonečný. Věděla, že jednou přijde den, kdy zavře oči a už je neotevře, ale ten den byl tak daleko. Ve svém světě byla ta nejšťastnější, ale ona chtěla víc. Chtěla být člověkem. Žila s lidmi a věděla jací jsou a měla je ráda. Často dlouho do noci poslouchala jejich radostné výskání i následné spokojené oddychování. Nevěděla ale jak se stát člověkem. A tak jen snila o světě, kde by mohla být člověk...o tom radostném světě.

Jednu noc se ale všechno změnilo. Z vedlejších pokojů byl slyšet vzlyk a křik. Netušila co se děje, chtěla se podívat, ale nemohla se hnout z místa. Pak se do dveří začalo tlačit něco, co neznala. Bylo to žluto červené, vydávalo to nesmírné světlo. Prohlédla tím a uviděla tu spoušť, co to za sebou zanechávalo. V místnosti se probudil člověk, křičel strachem, neměl kam utéci. Ona venku zahlédla pár očí, jak se dívají dovnitř a smějí se. Uviděla radost v těch očích. A jí ukápla suchá slza.

Náhle ji člověk popadl do náruče a mačkal, necítila to, ale věděla, co dělá. V tu samou chvíli, kdy chtěla otevřít ústa a uchlácholit člověka, do místnosti někdo vběhl a vzal člověka do náruče. Ona padala na zem a při tom dlouhém pádu si všechno uvědomila. Jací lidé jsou. Ty oči venku udělali něco strašného a ti vevnitř ji tam nechali zemřít. Padala k zemi a věděla, že je to její poslední chvíle. Litovala však jenom jedné věci, že nemohla dýchat čerstvý vzduch, cítit kapky rosy na své tváři a teplý vánek ve vlasech.

Panenka dopadla na zem, roztříštila se na tisíce malých kousků.

Křehký je porcelán, stejně jako lidská duše...snadno se roztříští...sny a touhy se zničí...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Chtěla jen... koktejlka®pise.cz 02. 04. 2010 - 17:10
RE(2x): Chtěla jen... pajenka 02. 04. 2010 - 17:20
RE: Chtěla jen... mix®pise.cz 02. 04. 2010 - 17:58
RE(2x): Chtěla jen... pajenka 02. 04. 2010 - 18:53