Eco: Jméno růže

18. prosinec 2010 | 11.47 |

217653Tahle kniha mě fascinuje i děsí zároveň. Před začátkem přepisování rozborů jsem se obávala toho, co z toho vzejde. Neměla jsem nic uceleného, nic jednoznačného. Doufám, že se mi alespoň částečně podařilo dát rozbor přehledně a srozumitelně dohromady. Ve škole budeme rozbor ještě dobírat (jsme teprve u čtvrtého dne), takže případné nové poznatky určitě doplním, ale snad by to mohlo být všechno.

Umberto Eco

Jméno růže


Obsah:

Děj se odehrává v roce 1327 v severní Itálii. Vilém s Adsonem přijíždějí do benediktýnského kláštera v horách, aby se zúčastnili učené disputace různých názorových proudů v katolické církvi. Ihned po příjezdu zjistí, že v klášteře došlo k vraždě mnicha, ke které postupně přibývají další záhadná úmrtí. Vilém se snaží vypátrat vraha a všechny okolnosti nasvědčují tomu, že klíčem k vraždě je text Apokalypsy. Stopy vedou do knihovny, dominantní stavby kláštera, která je však mnichům nepřístupna. Vilém s Adsonem objeví tajný vstup do budovy a podniknou noční výpravu do knihovny, při které zjišťují, že její vnitřek tvoří složitý labyrint. Také se jim podaří přijít na to, že v knihovně se kromě jiných vzácných knih pravděpodobně ukrývá druhá kniha Aristotelova Poetika, považována dosud za nenávratně ztracenou. Po řadě peripetií Vilém-nakonec v podstatě šťastnou náhodou- odhalí vraha a přitom dojde ke zničujícímu požáru knihovny a celého kláštera, který symbolizuje rovněž zánik středověku a rozpad celistvé ideologické základny.

Kompozice:

Autor román koncipuje jako "nalezený rukopis" (resp. jeho překlad), autentický text samotného vypravěče (v prologu popisováno nalezení knihy a okolnosti).


Detektivní dějová linie je pouhou základní osnovou románu, na kterou jsou navinuty další jeho roviny: filosofické rozpravy Viléma a dalších postav na teologická a filosofická témata, které čtenáře seznamují se základy středověkého myšlení, popisy uměleckých děl a staveb, které nás uvádějí do středověké estetiky atd.
Román se odehrává během sedmi dnů a podle toho je také rozčleněn do sedmi kapitol, z nichž každá má další podkapitoly, které svými latinskými názvy kopírují denní režim v klášteře (Prima, Tertie, Před nonou, Po noně apod.). Rozdělením na dny se kniha podobá Dekameronu.
Každý den jedna smrt < 7 ran ve Zjevení sv. Jana.

Celková charakteristika:

Ecův román kombinuje různé žánrové a vyprávěcí postupy způsobem, který bývá považován za typický pro postmoderní literaturu. Je to kniha o knihách.
Celý příběh se točí okolo Aristotela (scholastika<návrat k Ar.). Dodržována stavba antického dramatu (jednota místa, času, děje).
Vilém říká: "Znaky jsou to jediné, co nám zbývá!"<Eco byl sémantik (nauka o znacích)

Podrobnější rozbor:

Prvky postmodernismu:

·         Kombinování různých žánrů a vyprávěcích postupů (kronika, detektivka, teologické a filosofické úvahy, traktát, apokalyptické vize,...)

·         Kniha psaná pro všechny, každý čtenář si tam najde svoji linii. Např. tzv. elitního čtenáře zajímají fil. a teo. úvahy; masového oproti tomu detektivní zápletka

·         Pro autora je důležitá komunikace a dialog (časté dialogy mezi Vilémem a Adsonem), odkaz na Platóna (Dialogy)

·         Subjektivní interpretace (každý člověk může knihu chápat jinak)

·         Nucení k zamyšlení

·         Sklon k mystifikaci-pokládáno za staré dílo (rukopis)

·         Přejímání z jiných děl (Vilém z Baskervillu<Holmes, Pes Baskervillský (A. C. Doyle); Vilém+Adso=Holmes+Watson)
Citace i z novověké literatury=ANARCHONISMUS

·         INTERTEXTUALITA= vkládání úryvků z jiných děl (např. Kniha Písní (popis dívky), Bible (Na počátku bylo slovo...), Venetuis, antičtí autoři

·         Kniha=labyrint < člověk hledá hodnoty; také místo vzdělanosti; celý svět je labyrint
labyrint poznání

·         Fiktivní prolog, budí dojem pravosti rukopisu v 14. století; zmíněna i Praha

·         Stylizování díla do doby středověku: současný (středověký) svět je špatný (rys středověké literatury), zmínka a odhad budoucnosti (vývoj strojů)

·         Složitá symbolika (symbolika čísel, Janovo zjevení,...), i symbolika samotného názvu

·         Dvojí rovina (detektivka, fil. úvahy)

·         Erotika (Adso a dívka)

·         Středověká problematika (františkáni x dominikánům)

·         Gotický román (napětí, hrůzné scenérie v opatství)

·         Inspirace skutečnými postavami: Vilém z Occamu (důraz na logiku), Jorge Luis Borges (slepý)

·         Míšení skutečných postav s fiktivními (např. Bernardo Gui je skut. his. postava)

·         Černokněžnické šifry-dvojí šifry

Postavy

·         Adso z Melku- vypravěč, mladý mnich, doprovází svého učitele Viléma, naivní, bystrý, upřímný, důvěřivý; cituje Massilia

·         Vilém z Baskervillu- františkán, snaží se odhalit vraždy v klášteře, prototyp klasického vzdělance s univerzálními znalostmi

·         Opat Abbone

·         Knihovník Malachiáš

·         Jorge- slepý, starý, vrah

·         Bernardo Gui -papežský legát, inkvizitor, Vilémům protivník a starý známý

·         Dívka- Adso se do ní zamiluje potom, co ho svede, odsouzena jako čarodějnice, upálena

·         Urbentino- mnich ve vyhnanství, přítel Viléma

·         Severinus- sběratel

·         Berengar- asistent knihovníka, miluje Adelma

·         Adelmo-nováček, 1. mrtvý

·         Salvator- mnich, ošklivý, neumí ani jeden jazyk pořádně, kombinuje je

·         Cellelarius- spí s mladou vesnickou dívkou, které platí jídlem, dříve zabíjel bohaté duchovní

·         Bengt

Kapitoly:

PROLOG
-nalezení rukopisu, překlad, okolnosti překladu

I. DEN
-Vilém objeví kde je kůň, Adso ukazuje jak je Vilém ješitný
-Vilém se seznamuje s opatem a s vraždou v opatství, je mu zakázáno jít do knihovny (tam může jen knihovník a asistent)
-Adso obdivuje portál (sáhodlouhý popis), seznámí se se Salvátorem
-objevuje se skutečná postava Danta Aligieriho
-spor mezi Bratříky (prosazují chudobu x církev)
-seznámení s Jorgem z Burgosu (vadí mu smích) ve skriptoriu
-vidí Malachiáše, jak vychází z boční kaple (tajný vchod do knihovny)

II. DEN
-objevena další mrtvola v kádi s krví (ohledávání)
-probíhá výslech a rozhovory s mnichy
-Vilém zjišťuje, že ne všichni opati jsou spokojení s vedením opatství (opat zve do opatství Němce, aby se zavděčil císaři)
-opat je velmi tvrdý a pyšný na opatství a jeho bohatství, ale obává se kacířů
-zmínka o zjevení Janova (apokalypse a Antikristovi)
-večer je pak scéna v knihovně, nejprve ve skriptoriu, kde někoho potkají, později se dostávají do knihovny, ale zabloudí v labyrintu, náhodně pak najdou východ
-někdo ukradne Vilémovi skla
-objevena tajná, zašifrovaná zpráva
-v noci je pak hledá opat, protože zmizel Beregar

III. DEN
-v cele u Berengara najdou zakrvácený hadr
-hledají tam, kde je voda (podle Zjevení Janova)> najdou Berengara zabitého v lázni
-rozprava o sektách a kacířích (alegorie s řekou)
-zpráva o tom, že přijede delegace na jednání (inkvizitor Bernardo Gui)
-vyrábějí kompas a plán knihovny na další noc
-Adso pozná chudou dívku, z vesnice pod opatstvím, která souloží s mnichem za jídlo pro rodinu
-Adso se vyspí s dívkou
-Adso se hned vyzpovídá Vilémovi (ten říká, že to není špatná věc)

IV. DEN
-ohledávání Berengarova těla (se Severinem) a objeví černý prst a jazyk
-Severin vrátí Vilémovi brýle nalezené u Berengara, který mu je ukradl ve skriptoriu
-Adso stále myslí na dívku
-příjezd delegací papežská x císařská
-Bernard Gui-chytí Salvátora, jak jde čarovat i s tou dívkou
-další návštěva labyrintu, až na práh Finis Africae
-Adso čte knihu o lásce, pozoruje na sobě příznaky, kniha nemyslí na mnichy
-krása dívky je potvrzením čarodějnictví

V. DEN
-bratrská diskuze o chudobě Ježíše Krista
-Severin poví Vilémovi o podivné knize (kterou má u sebe)
-objeven zavražděný Severin
-kniha zmizí, ale dozvídáme se, že je to součást arabské knihy
-Urbentino prchá
-kázání o příchodu Antikrista a přichází na to, jakou moc mají vlastní jména

VI. DEN
-Malachiáš umírá
-jmenován nový knihovník Bengt
-Mikuláš poví spoustu věcí při návštěvě krypty (i pořadí opatů)
-knihovník může být opat
-opat nesmí být cizinec>Bengt (Němec) se bojí o svůj život
-Adso má sen, vidění
-přezkoumána historie knihovníků a nalezeny další zmínky o záhadné knize
-zjištění, že jeden knihovník byl Jorge, ale vstoupil do říše stínů (oslepl)
-Opat nechce, aby Vilém pokračoval v pátrání
-Vilém náhodou zjistí, jak se dostat do finis Africae

VII. DEN
-odhalení Jorgeho, Jorge se pokusí zabít Viléma knihou, když se mu to nepodaří, začne knihu pojídat (otráví se a zároveň ničí Aristotelovu knihu
-Jorge zapálí knihu a celou knihovnu
-Jorge uvěznil opata v knihovně, opat umírá
-proč je kniha nebezpečná? >zbavuje strachu ze smrti
-Bengt umírá při hašení knihovny
-Vilém se snaží zachránit knihy
-pokus o dostání se z plamenů
-pokusy o hašení
-dívku a cellearia odváží pryč na popravu


POSLEDNÍ FOLIO
-odjezd z opatství
-rozloučení se s Vilémem
-navrácení se na místo neštěstí po čase
-vzpomínky
Stat rosa pristina nomine, nomina nida tenesmus (Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci)

Jazyk a styl:

Jazyková výstavba prózy se snaží evokovat historické období, ve kterém se román odehrává. Příznačné je množství latinských pasáží, jejichž překlad uvádí až poznámkový aparát.
Text také obsahuje řadu narážek na (nejen) středověkou literaturu a na Bibli a celé parafráze či koláže takových textů.
Kniha psána v ich-formě.
Promluvy ke čtenáři, obracení se na čtenáře.
V knize vloženy přílohy plánku knihovny a celého kláštera, latinské překlady a zkrácené popisy jednotlivých kapitol a podkapitol.

Zasazení do historického kontextu:

Postmodernismus (od šedesátých let dvacátého století), reakce proti modernismu (psaní pro sebe, nikoliv pro čtenáře).
Hlavním představitelem je označován Ital Umberto Eco (Jméno růže (1980), Foucaltovo kyvadlo).
Další představitelé postmodernismu:
Milan KUNDERA (Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost)
Kurt VONNEGUT (Groteska)
Vladimír NABOKOV (Lolita)

Proč JMÉNO RŮŽE?
V článku U. Eca Poznámky ke "Jménu růže" sám autor vysvětluje název a smysl díla. Verš je převzatý z De contemptu mundi od Bernarda Morliacenského, benediktýna z XII. Myšlenka je, že ze všeho, co zmizelo, nám zůstávají jen holá jména.
Eco píše, že název románu má být sám o sobě klíčem k výkladu díla, dále píše: "Jméno růže, to byla vlastně náhoda, název se mi zalíbil, protože růže je symbolická figura napěchovaná do té míry významy, že skoro už žádný nemá.

Jméno růže je postmoderní román, to znamená, že ponechává velký prostor k vlastní interpretaci každého čtenáře. V tomto románu jsou mnohé pasáže odkazem na sémiologii - nauce o znacích.

Stat rosa pristina nomine, nomina nida tenesmus (Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci) < značí pomíjivost

Původní název byl "Vražda v opatství" nebo "Adso z Melku"

Zdroje:

Obsahy a rozbory děl k literatuře, edice Maturita, autoři: Mgr. O. Slanař; Mgr.R. Kanda; Mgr. M. Kostková; Mgr. L. Krausová/ 2006

Zápisky z hodin českého jazyka pod vedením paní učitelky Mgr. J. Bouškové




Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Eco: Jméno růže mixx®pise.cz 13. 12. 2010 - 16:10
RE(2x): Eco: Jméno růže pajenka 13. 12. 2010 - 17:25
RE: Eco: Jméno růže veronjoh 13. 12. 2010 - 20:32
RE(2x): Eco: Jméno růže pajenka 15. 12. 2010 - 22:10
RE: Eco: Jméno růže distressed®pise.cz 14. 12. 2010 - 18:47
RE(2x): Eco: Jméno růže pajenka 15. 12. 2010 - 22:10
RE: Eco: Jméno růže petr.koliba@seznam.cz 19. 02. 2011 - 18:18
RE: Eco: Jméno růže čtyřkolečko 06. 02. 2012 - 05:55
RE: Eco: Jméno růže maturant 11. 03. 2012 - 16:11