"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

rozervanec®pise.cz: Mně o závislosti na počítači něco povídej Čím jsem starší, tím je ta závislost horší...a ne vždycky je to jen mojí vinou...
Pamatuji doby, kdy jsem u něj neproseděla tolik času. Funkční počítač byl v domácnosti jen jeden a v té době na něm nebylo ani ICQ a nějaký čas nebyli dokonce ani takoví kamarádi, kteří by mě do zřízení ICQ nutili.
Pak přibyli kamarádi závislí na diskuzu přes ICQ, přibylo ICQ a závislost rostla...Pak jsem už byla nucena sedět u počítače, neboť jsem se zapojila do jednoho novinářskýho sdružení. Celej tento vývoj nakonec dovršili rodiče, když mi k narozkám pořídili notebooka - teď už se od compu nehnu. Je to smutné ztrácet u něj tolik času, ale jsem člověk příliš líný na to, abych s tím něco udělala... Takže u něj tvrdnu celé hodiny bez valného cíle...
Rodinej comp se posere zhruba jednou ročně. (Což bejvá i výhodou, neboť člověk je nucen se od toho počítače aspoň na chvíli odlepit.) Teď už na něm "naštěstí" závislá nejsem, ale o to větší zospovědností trpím vůči vlastnímu stroji. Například předevčírem mi vypršelo předplatné antiviráku a můj comp se ocitl na nějakých 24 hodin bez ochrany, než jsem nalezla šikovné řešení (resp. než jsem se odvážila ho zrealizovat, ale těch nervů...
Občas přemejšlim, jestli mi ten comp za ně stojí...a jestli má vůbec nějaké oprávnění žrát mi tolik času - vždyt ten život přece jen příliš krátký a ten stroj je přece jen příliš malý a necitlivý na to, aby mu člověk přikládal takovou důležitost. Co myslíš?