První houba v sezoně

Tady v okolí houby moc nerostou a když rostou, tak jenom na vyznačených místech a až na podzim. Proto jsem se zatím v letošním roce na houby nevydala, i když bych ráda zase jednou přinesla domů plný koš praváků velkých jak dlaň. Je to totiž úžasný pocit, a taky potom ta smaženice z nich...mňam! Na to, abych si na houby vyjela někam kde rostou, jsem moc líná a vlastně ani nevím, kde by to mělo být. Takže poslušně čekám na podzim, až budu moct vyrazit na ty svá tajná místa.

Podzim je ale daleko, a tak se ráda chodím odreágovat a porelaxovat do lesa aspoň jenom procházkově. Je to výborné místo na přemýšlení a navíc miluju vzduch v lese a tu vůni. Jak by ne, žiji ve Smrčku a lesy jsem přímo obklopená.
Dneska jsem se šla jen tak projít. Ráno mi nebylo moc dobře, ale teď se to zlepšilo, a tak jsem dostala pořádnou chuť na procházku. Vyrazila jsem bez cíle a na cestách jsem odbočovala jak se mi zachtělo, až jsem nakonec z cesty sešla a šla přímo lesem, mezi stromy. Dýchala jsem ten vzduch. Koukala jsem po vrcholcích stromů. Až se mi z toho zamotala hlava a já shlédla zpět na zem. Ale co jsem tam neviděla. Ze země u mechu vyčnívala houba. Houba na první pohled jedlá a skvěle vypadající. Srdíčko mi poskočilo štěstím. Okamžitě jsem přiskočila k houbičce. Ochutnala, zda mě nechce obelstít hořčák a běžela s vítězným úsměvem domů.
Jak málo stačí ke štěstí.

Náš přítel není nějaký obr, ale taky ne trpaslík. Na výšku má nějakých 8 cm. Klobouček má rozměry po delší straně průměr 16 cm a po kratší 13 cm. Navíc úžasně voní lesem a typickou houbovou vůní. Tak já jen doufám, že z toho budu mít v tomto roce první smaženici.