Trosky na Troskách

Ve čtvrtek jsem se konečně vydala za mojí milovanou Nicolcou do Turnova. Původní plán zněl v pátek domů, ale to prostě nešlo, ani kdyby mě někdo nudil. Zase jednou jsem si něco parádně užila a ty naše kolapsy. No posuďte sami.

Ve čtvrtek navečer jsme se šly vykoupat do Libereckého bázenu. Kvůli financím jsme zvolily klasický plavecký bazén. Okamžitě jsme se tam zabydlely jako ryby ve vodě a plavaly a blby. Po napodobování učitelů a pár sjezdů na nejdelším tobogádu(od nějakého města až po Moskvu) jsme si chtěly trochu zapalavat. Při odpočinku jsme se málem utopila. V hloubce, kde jsme neměla šanci dosáhnout, jsem dostala totální výtlem a okamžitě šla pod vodu. Nemohla jsem se přestat smát a všechnu sílu vyplácávála na smích, prostě jsem se na té hladině neudržela a měla jsem opravdu namále. K mému štěstí jsem se jen tak tak zachránila.
Šly jsme se taky promasírovat ve vířivkách. Voda byla úžasně teplá a eště to božsky bublalo. Nějak jsem se zhýčkaly a když jsme daly nohu do plaveckého bazénu myslely jsme, že umrzen. Rozhodly jsme se, že tam skočíme najednou držíc se za ruku. Vzaly jsme se tedy za ruku a šly 20 m ke skokanským můstkům. A skočily... nikdy jsem snad nebyla tak rychle venku z bazénu... brrrr

Další kolaps přišel v pátek, kdy jsme se chtěly projet na kole. Kolo jsem dostala opravdu mistrovské a jelo skoro samo, ale v centru Turnova jsem si všimla, že mám úplně vyfouklou zadní pneumatiku. No co s tím? Jet jsem s tím nemohla. Nicol vběhla do obchodu s cyklo potřebami, kde si koupila růžovoučkou helmu se srdíčkama a pumpičku. Bohužel pumpička funguvala spíš opačným způsobem než by měla, a tak kolo stále víc měklo a měklo. Tu se z obchodu vyřídil majitel s nějakým kamarádem, postavili se vedle nás a smáli se nám. To už jsem se neudržela a rázně zakročila: "Nechtěli by jste nám náhodou pomoct!", vyhrkla jsem ze sebe, aniž bych doufala, že mě uslyší. Díkybohu majitel zareágoval, přinesl velkou pumpu, dvakrát se sklonil a kolo bylo plné. Při zpáteční cestě se pro změnu málem zabila Nicolca, která nezvládla kopec na těžkým horským kole a domů už se spíš jen dobelhala. Jooo, ty stavy znám... to bude tím, že nechodíme na tělák.

Odpoledne jsme tedy odložily kola, která jsme měly původně naplánovaná a jely vlakem na Trosky. Výšlap byl na naše nezvyklé a unavené nohy zdlouhavý, ale výsledek stál za to. Při cestě zpátky jsme se fotily na kolejích a tzv. levitující fotky, prostě sranda musela být za každé situace!

Dneska jsme brzy vstaly a já se vypravila na zpáteční vlak, ale ani to nebyla nuda. Do vlaku nastoupili jakýsi "vojáci" s dětmi a ti mě bavili po celou cestu do Pardubic(2 hodiny). Dokonce si mě i označkovali, ale díky bohu jenom na nepatrnou část tváře... chtěli mi jí pomalovat celou. Za odměnu jsem ochutnala pravou moravskou slivovičku, a taky jsem byla vyfocena(tu fotku nikdy neuvidím).

Co říci závěrem? Nicol já tě miluju! Super výlet se super zážitky! Zase jednou jsem plná energie a dobré nálady!

Pod Troskou

Pokus o uměleckou fotku

Trosky na Troskách

Pokus o cosi:)

Na kolejích... kde je sakra ten vlak

Levitujem!

Označkovaná