Kéž sílu mám

16. říjen 2010 | 14.14 |

 Každý má možnost volby? Pche...jo, má...ale proč musí být strašně těžký se rozhodovat. Člověk je odsouzený ke svobodě...odsouzený k rozhodování, říkají příznivci existencionalismu. Není to tedy výhra, ale prohra? To, co se v některých chvílích může zdát jako veliká výhoda vás v jiném okamžiku srazí na kolena. Četli jsme Sofiinu volbu? Dostali jste se až k její finální nejtěžší volbě? Jedno, nebo druhé dítě? Nebylo by pro Sofii lepší, kdyby bylo rozhodnuto za ní?

Kolikrát se vám stalo, že jsme se nemohli rozhodnout, pak jste se rozhodli a už při vyřknutí toho rozhodnutí jste toho litovali? Přiznejte si to, kolikrát?

Jak se má člověk rozhodovat, když neví, co bude v budoucnu. Člověk ani neví, co bude za vteřinu a má rozhodovat třeba o celém svém budoucím životě? Někdy lituji toho daru, či prokletí rozhodovat se.

"Kéž sílu mám, svůj život žít a osud svůj do rukou pevně vzít..."

 Text, příběh a zasazení do příběhu nemá nic společného s mým příběhem...ale ta písnička je dokonalá 
a když si odmyslím to, co ke mě nepatří
pasuje to!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kéž sílu mám romča 17. 10. 2010 - 18:36
RE(2x): Kéž sílu mám pajenka 17. 10. 2010 - 18:47
RE(3x): Kéž sílu mám romča 17. 10. 2010 - 19:41