Závislý

2. duben 2011 | 12.34 |
› 

 Stál na mostě u zábradlí a hleděl dolů, hlavou se mu točila jedna otázka za druhou a on ani na jednu nechtěl odpovědět. Pohnul se, udělal krok vpřed a snažil se přelézt zábradlí. Slyšel, jak se trhá látka, když zavadil košilí o šroub. "Zatracený šroub, teď budu vypadat jak bezdomovec s roztrhaným oblečením," procedil mezi zuby. Přehodil jednu nohu přes zábradlí, ale u druhé se zarazil a povzdechl si: "Tak moc jsem ji miloval," a hleděl na pruhovanou ponožku s hvězdičkami. Stál tam, hleděl do temné vody, s roztrženou košilí a jednou botou.

"Kdo by to byl řekl, že se stanu závislým," zašeptal a dál koukal na ponožku. "Potkal jsem tě v obchodu, tak jsi zářila a smála se. Svítila jsi a každý si tě musel všimnout. Viděl jsem dokonce tvoji sestru, ale ta se mi nezdála tak krásná, i když jsem moc dobře věděl, že patří k sobě. Nešlo vás rozdělit, na to bych neměl srdce. Tak hezky jste se k sobě chovaly, jedna bez druhé ani ránu. Chvíli mi trvalo, než jsem tě oslovil a následně pozval do svého skromného příbytku, nic jsi na mojí nabídku neřekla a já jsem bral mlčení jako souhlas. Ani cestou jsi nepromluvila, a tak jsem byl nadšený, že už nebudu sám. U mě už jsi zůstala a jak jsme se měli, jak rád na ty časy vzpomínám. Provázela jsi každý můj krok a já jsem se konečně necítil tak opuštěný. Bylo nám spolu dobře."

Najednou na muže někdo promluvil: "Pane, neblázněte, pojďte zpátky! Všechno se dá vyřešit, jen prosím neskákejte!" ON se ani nepohnul, jakoby ho neslyšel. Pak pustil jednu ruku.
Muž, co stál opodál, se lekl: "Halo, slyšíte mě, já vám pomůžu, pojďte, spolu to vyřešíme!"
Znovu nic. Žádná reakce. Začal se pomalu ohýbat se zaťatou pěstí.
"Pane, z nejhlubšího srdce vás prosím, nedělejte to!"
Začal povolovat prsty na ruce.
"Máte problémy s penězi? Nebo s láskou? Na všechno znám odpověď, peníze vám půjčím a společně i najdeme dámu, která vám leží v srdci."
Tu se zarazil.
"Tak vidíte, bude to dobré, na něco přijdeme, společně."
Zavřel oči.
"Podejte mi ruku."
Povolil dlaň, ale hned opět stiskl.
"Nedělejte to!"
Otevřel dlaň, chvíli se na ni díval se slzami v očích, pak otočil ruku hřbetem vzhůru a z dlaně mu vypadla bílá šňůrka. Jak padala, loučil se. Chvíli tam bez hnutí stál s očima zavřenýma, ale pak se rychle pohnul a snažil se přelézt zábradlí zpět. V tu chvíli zareagoval pán, chytil ho a přidržoval.
"Pane, co si to o sobě myslíte? Víte, jaký jsem měl strach? Co vás to napadlo? Pojďte, zavedu vás k mému známému, je psycholog, pomůže vám." 

Muž se nechal vést, hleděl do země a nevydal celou cestu ani hlásku. Když přišli na místo, které tak dobře znal, vzpamatoval se: "Och pane, kam mě to vedete, pusťte, dál půjdu sám. Vím, kde jsem a co musím udělat. Vašeho známého znám, to on mi tenhle proces doporučil."
"To musí být omyl, je to dobrý psycholog a ne žádný..."
"Mlčte a jděte! Právě jsem se vyléčil, jsem volný, bez závislosti. Cítím to, cítím nový začátek. Zbavil jsem se posledního kousku, co mi po té odporné věci zbylo. Nikdy bych nevěřil, že já budu závislý, leč stalo se a já jsem vyléčen. Už nikdy nevkročím do toho obchodu s obuví! Už nikdy!"

JESTLI JSTE SE DOČETLI AŽ SEM 
PROSÍM VÁS
NAPIŠTĚ MI DO KOMENTÁŘE VÁŠ NÁZOR NA POVÍDKU
A JAK JSTE JI POCHOPILI 
SPRÁVNÁ NENÍ ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ A ZÁROVEŇ KAŽDÁ!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Závislý jindra 03. 04. 2011 - 13:32
RE(2x): Závislý pajenka 03. 04. 2011 - 15:26
RE: Závislý jindra 03. 04. 2011 - 17:41
RE(2x): Závislý pajenka 03. 04. 2011 - 17:56
RE: Závislý jindra 03. 04. 2011 - 17:50
RE(2x): Závislý pajenka 03. 04. 2011 - 17:57
RE: Závislý dvirka®pise.cz 03. 04. 2011 - 23:15
RE(2x): Závislý pajenka 04. 04. 2011 - 08:54
RE: Závislý gogol 04. 04. 2011 - 01:03
RE(2x): Závislý pajenka 04. 04. 2011 - 08:54