Omluva

 Mám pocit, že bych měla... měla bych se OMLUVIT. Komu? Mám okolo sebe pár lidí, na které jsem v posledních pár týdnech nepříjemná, zanedbávám je a snad i ignoruju. Ti, kterých se to týká se v tom jistě poznají. OMLOUVÁM SE VÁM ZA TO, JAKÁ K VÁM JSEM.

Já vím, že mě to neomlouvá, ale chtěla bych vám vysvětlit, proč tomu tak je. Zdánlivě se nic neděje, ale já se cítím vyčerpaná. Ne, já jsem vyčerpaná a přesto nemůžu spát. Každý den dělám věci, které se mi zdají zbytečné, a tak i ztrácím chuť něco dělat, když už se k tomu dokopu, strávím u toho neskutečně moc času a odcházím vyčerpaná tak, že si večer jen lehnu do postele a občas si pustím nějaký film, abych měla chvíle oddychu. Jenže ono to nepomáhá. Nemůžu spát, proč, to vážně netuším, a o to víc se ráno budím vyčerpaná. A pak to od toho taky vypadá. 

Jediné, co mi zbývá je počkat. Počkat, až to všechno přejde a vrátí se do normálních kolejí. Pak snad nastane změna, ale do té doby, vám bohužel nemohu nic slíbit. Je mi to líto.
Tento článek píši i vám, blogovým přátelům a čtenářům mého blogu. Není chuť, nálada ani čas psát, číst a komentovat. I vy se mnou mějte trpělivost a držete mi palce, ať z toho vyváznu bez úhony. DĚKUJI

Photo by me