Pryč s podvědomím

 Slíbila jsem si, že si minimálně až do konce května dám se vším pokoj. "Se vším" znamená všechno, co se týká mého limbického systému v mozku. Jenže moje podvědomí si samozřejmě dělá, co chce.
Dneska se mi zdál sen, ten sen byl tak úžasný, tak  živý, tak pestrý, že bych byla ta nejšťastnější, kdyby se stal skutečností...a čert vem nějakou školu! Moje podvědomí mi připomíná věci, které mám už vyřešeně, nebo si to alespoň myslím. Jenže mi je vždycky připomene takovým způsobem, že bych z toho brečela. Neuvěřitelně živě. A vždycky se trefí do středu terče a připomíná mi věci, které jsem zapomněla, přes které jsem se přenesla.

A víte co? Už mi je líp. Asi jsem si jen potřebovala někomu zas po dlouhé době postěžovat. Jinak mi je vlastně fajn, užívám posledních dní v té mojí milované škole a přestává se mi chtít jít pryč.
PS: Nemáte někdo nápad, za co jít na poslední zvonění? (něco pozitivního) ;)