xander: Jedno léto jsem si vykrmoval na okně (z venkovní strany samozřejmě) takového krásného 2 cm velkého křižáka
Když mu tam člověk občas hodil nějakou tu mouchu, která ho delší dobu otravovala, do pavučinky, to bylo divadlo. Sice bylo velice krátké, ale stálo za to.
Bohužel mi pavouček nepřežil zimu, nebo se někam odstěhoval.
pajenka: No tak vykrmovat bych si ho asi nechtěla, navíc bych asi nechytila živou mouchu 
xander: Chytit živou mouchu je zcela jednoduché, pokud máš záclony ... bez nich je to těžší 
pajenka: PS: Nevíš, který druh pavouka by mohl dělat 7 cm zavěšené kokony? Těžko říct, jestli je to potrava nebo vajíčka, ale spíš potrava... docela mě děsí, co to v tom skleníku máme...
xander: Mě se neptej
já o nich vím akorát to že něktrý sou malý, některý velký, nekterý žerou mochy, ty větší myši a některý (z těch měnších samozřejmě) my žvatlají za skříněma. Tím moje znalosti o nich končí 
pajenka: Doma většinou máme pokoutníky... teď sem se dřív docela bála a ani teď s nima nemusím spát v jednom pokoji. A sekáči samozřejmě, ale ty ani oficiálně nepatří mezi pavouky. Mají samostatný řád protože jsou trochu jiní (k maturitě jsem se učila, že mají třeba článkovaný zadeček, ale dodnes nevím, co to vlastně znamená
)
xander: Pravděpodobně že je složený z nějakých članků
(ale ty které znáte z literatury to nejsou
)
pajenka: Oni sekáči jsou mazaní... nasekaj si potravu a když jsou v ohrožení, upustí kousek nohy, který se ještě je schopná chvět a tím odlákat nepřítele, ale jsou všude a už mě štvou...
xander: Lezl si pavouček temným vykýřem ... Přišel k němu skřítek, vykopl ho ven ... 