Inspiration from a dream

26. srpen 2011 | 11.26 |

  Běhala jsem po zasněžených temných ulicích našeho nádherného města. Vždycky jsem to milovala, běhání za měsíčního a pouličního světla v poletujících vločkáchčerstvě vysypaného mrazivého mraku. Jako dítě jsem se často vyhrabala z vyhřáté postele pozdě v noci, nastrojila jsem se a nepozorovatelně jsem vyběhla do ulic a i teď jsem tomu pocitu nemohla odolat. Jenže se něco změnilo, v posledních dnech jsem se v noci necítila dobře. Cítila jsem něčí oči, které mě sledovaly a pokaždé, když jsem zaslechla nějaký zvuk, leknutím jsem s sebou trhla. Cítila jsem se...vyděšeně. Jako by na mě někdo mířil nabitou pistolí. Každou noc jsem se víc a víc přemáhala, abych šla ven, ale chtěla jsem si dokázat, že to je jen pocit, že tam venku nic není a nikdy nic nebylo. "Asi začínám bláznit!", honilo se mi hlavou pořád dokola. Ten pocit jsem až do té chvíle nezažila a opravdu jsem netušila, co si mám o tom myslela...děsilo mě to.

Dark-snow-fantasy-christmas-de

Každou noc byl ten pocit intenzivnější. Jednou v noci jsem se opravdu přemáhala jít ven, klepala jsem se strachem a každý sebemenší zvuk mě vylekal, až jsem nadskočila. Tu noc jsem ale cítila i něco jiného, jiný pocit. Beznaděj, touhu utíkat, touhu žít. Přemýšlela jsem nad tím, co to má všechno znamenat a najednou mě z přemýšlení vythrl šramot za mými zády. Bála jsem se otočit, ale pořád dokola jsem si říkala: "Klid holka, nic tam není, neblázni!" Pomalu jsem se otočila...stál tam člověk, ale v tu samou chvíli už tam nebyl. " Vidíš, už blázníš, máš snad nějaký halucinace", vrtalo mi v hlavě. Najednou se mě zmocnila touha utíkat, pocítila jsem strašný strach a zoufalství. Sevřelo se mi hrdlo a já rychle vyběhla, utíkala jsem, co jsem jen byla schopna a najednou jsem si uvědomila, že za sebou slyším kroky. Byly rychlejší než moje a neuvěřitelnou rychlostí se přibližovaly. V hlavě jsem měla zmatek, panikařila jsem: "Tak a máš to, tohle je tvoje poslední chvilka, teď tě chytí a zabije, to máš z toho, že se toulaš sama venku! Holka uklidni se, to si jenom představuješ v tý tvý hlavě, zastav se a otoč se... i kdyby tam někdo byl, neutečeš mu! Stůj!" Prudce jsem spadla na zem, uklouzla jsem po ledě na chodníku. Zmocnil se mě pocit beznaděje: "Vstávej a utíkej, UTÍKEJ!" Ale já se otočila, nikdo tam nebyl.

Pomalu jsem se vzchopila, bolela mě ruka, jak jsem na ni nešikovně spadla, vstala jsem a dýchala zhluboka. Stále jsem se bála a nemohla jsem uklidnit. Pořád jsem cítila ty oči, ale už jsem nic neslyšela. Donutila jsem se hlubokými nádechy a výdechy uklidnit a vydala jsem se cestou domů. Doma se mě okamžitě zmocnila dřímota a já usnula oblečená na posteli. Nic se mi nezdálo a já jsem za to byla ráda.

Mám pokračovat?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Inspiration from a dream mixx®pise.cz 26. 08. 2011 - 19:22
RE(2x): Inspiration from a dream pajenka 27. 08. 2011 - 20:48