Inspiration from a dream II

28. srpen 2011 | 21.27 |

 Ráno jsem se probudila celá rozlámaná, ruka mě bolela a nehezky natekla. Dala jsem si na ní studený obklad a šla si lehnout k televizi. Po chvíli jsem zase usnula a probudila se až k večeru. Znovu jsem se chtěla donutit jít ven, ale cítila jsem se ještě vyděšenější, hlavně po včerejším zážitku. Teď už jsem věděla, že tam něco je, že si to nevymýšlím. Cítila jsem to! Oblékla jsem si svoji oblíbenou zimní bundu a vyšla ven, právě začalo sněžit. Netrvalo dlouho a já pocítila znovu ten samý pocit, že mě někdo sleduje. Dodala jsem si odvahu, zhluboka jsem se nadechla, zastavila se a zakřičela do tiché tmy: "Já vás slyším, kdo jste, ukažte se, já se vás nebojím." Jenže já jsem se bála a nejspíš to bylo slyšet i v mém rozklepaném hlasu. Nic. Stála jsem bez hnutí skoro 5 minut, a když mi začala být zima, najednou jsem to pocítila. Cítila jsem přítomnost jiné osoby. Nebyla daleko a určitě se na mě musela upřeně koukat. Zrychlil se mi tep, začala jsem rychleji dýchat a znovu jsem začínala panikařit. Nejspíš jsem se cítila jako myš, která cítí predátora. Jinak ty pocity nedokážu popsat. Ucítila jsem studený vánek, který mi rozvířil vlasy a já jsem věděla, že za mnou stojí. Pomalu jsem se otočila. Stál tam. Byl to muž v černém kabátu s dlouhými rozpuštěnými černými vlasy, jeho oči byly rudé, nebo mi tam v odlesku lampy alespoň připadaly, a zíraly upřeným pohledem na mě. Jeho rty byly úzké, ale mírně pootevřené. Cítila jsem, jak mi po zádech stéká kapka ledového potu, nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem hleděla do jeho rudých očí. Pomalu jsem se začala uvolňovat, ale on se najednou pohnul, nepatrně zvedl ruku, ale pro mě to bylo, jako by na mě namířil zbraň. Ztuhla jsem a přestala dýchat. Cosi ve mně křičelo: "utíkej, zdrhej, zachraň se!", ale já nebyla schopná jediného pohybu. Jeho ruka se opět pohnula a začala se přibližovat k mé tváři. Dotkla se mě a já ucítila jeho ledový dotek. Lehce mě pohladil a já jsem si všimla, že se pousmál.

Náhle za námi někdo zakřičel: "Nemáš cigáro, něco k pití, či k hraní? Pojď děvče, pobavíme se a tady gentlemana můžeš vzít s sebou!", já jsem ale stále hleděla do těch hlubokých očí, hlasy jsem slyšela jakoby v pozadí, výraz v jeho tváři se ale změnil. Uviděla jsem v něm zuřivost, napětí a snad i netrpělivost. Otočil se tak rychle, že mi tvář ovanul jemný vánek a najednou byl pryč. V tu chvíli jsem se vzpamatovala, rychle jsem se otočila a utíkala domů. Nezastavila jsem se, a když jsem dobíhala k našim vratům, slyšela jsem výkřiky. Neohlédla jsem se a rychle jsem vklouzla do bezpečí našeho domu. Prudce jsem za sebou zavřela dveře a sesunula se na zem, v tu chvíli to na mě všechno dolehlo a já se rozbrečela. Dlouze a upřímně. Každou kapkou slzy ze mě vyprchávalo napětí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Inspiration from a dream II mixx®pise.cz 04. 09. 2011 - 19:38
RE: Inspiration from a dream II pajenka 05. 09. 2011 - 06:18