"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

koktejlka®pise.cz: Máš to tady teď nově moc hezké!
To jen tak na úvod. Smutný článek je podle mě trochu jako divadlo - v člověku vyvolává soucit a zároveň v něm může vidět sama sebe. Proto jsou asi takové články komentovanější (k tomu má člověk vždycky co říct). Důležité taky je, že člověk je píše často mnohem více spontánně než "pozitivní", "optimistické" nebo "veselé" články, což má dle mého nepominutelný vliv na kvalitu (a to rozhodně směrem nahoru).
Naproti tomu "ty druhé" články mohou kvalitativně strádat a mohou být nezajímavé v případě, že je popisována všednost a že je popisována všedně. Pokud člověk nemá výrazný vypravěčský talent, nemůže asi čtenáře zaujmout články typu "co jsem dělala tenhle čtvrtek" apod. Na druhou stranu stačí kapka vtipu, nápad nebo dobrá zápletka článku, správná atmosféra nebo vhodný čtenář a "dobrý" článek je na světě.
Myslím, že zrovna ty nemusíš smutnit.

P.S. (kdyby tě to zajímalo (no nevím, nevím), tak já tady méně čtu a píšu proto, že se k blogům tak často nedostanu (a když jo, tak se potom takhle rozepíšu, což sice možná někomu udělá radost (no a navíc ještě často ani ne), jenomže mně to ukradne půlku dne, protože když jeden blog, proč ne i druhý, třetí, čtvrtý ...))

P.P.S. Mimochodem gratuluju k nové škole! Třeba tě teď někde v Praze potkám, mmm..