Co je nového...

 Je to zvláštní, jak se mi život otočil vzhůru nohama. Před půl rokem jsem byla sama, hrála a přemýšlela jsem sama za sebe a na nikoho jsem se nemusela ohlížet. Teď? Mám přítele, který je "trochu" starší a s přítelem mi přibyla i "nevlastní dcera" prakticky mého věku. Je to hodně zvláštní. Trochu se to ve mě pere. On je úžasný, mám se s ním jako princezna a to doslova, navíc poprvé v životě vím, že někoho opravdu miluju a on miluje mě. Dcérka je taky skvělá, přes obavy jsme si sedly dobře a myslím, že z nás můžou být i dobré kamarádky, ale přeci jen, občas ve mě hlodá takový malý červíček. Možná na ní trochu žárlím, že ho vlastně nemůžu mít celého jen pro sebe, i když je povětšinu roku s mámou v Irsku.

Přes to všechno můžu říct, že jsem šťastná. Nechci to zakřiknout, nechci aby to skončilo, mám pocit, že spolu všechno zvládnem. On je moje obrovská opora a udělal by pro mě první poslední, stejná jako já pro něho. Jen se přesto občas bojím budoucnosti, bojím se lidí...lidské záští a závisti. Je to prostě všechno zvláštní...pere se ve mě moc pocitů. A do toho mám ještě řešit školu...