Pár slov za všechny...

31. srpen 2014 | 17.18 |

 Chtěla bych se proměnit v motýla a odletět. Letět přes všechny louky a pole, neohlížet se, nepřistávat.

Letět až do krajů, které zatím nebyly poznány.

Letět do vyčerpání a pak tam, na konci mojí cesty padnout vyčerpáním.

Usnout tak hluboce, jako nikdy předtím.

Pak se probudit, probudit se do nového, nepoznaného světa. Kde jsem já nepoznána a stejně tak všechny moje vzpomínky jsou pryč.  Začít s novým štítem, bez bolesti v srdci, bez touhy vrátit se zpět.

...  jenže, já na to nemám sílu. Nemám sílu zvednout svoje křídla a odletět. Vždy, když už se rozhodnu těmi křídly mávnout, ohlédnu se. Ohlednu se a ztratím sílu. Uvědomím si, že nemám dostatek odvahy to všechno nechat za sebou. Moc dobře vím, že by mě to vždy pronásledovalo jako černý stín, protože něco jako usnou a probudit se bez špatných vzpomínek neexistuje. 
Ve své zoufalé touze všechno spravit volám na pomoc anděly. Prý má každý svého stražného anděla. Prý když se mu naučíš naslouchat a naučíš se prosit ho o pomoct, tak přijde a pomůže ti. 

Vím že jsou milionkrát horší věci na světě než zlomené srdce, ale já právě teď ty věci nejsem schopná vnímat a připouštět si je. Za jediný rok jsem ztratila až příliš mnoho a to všechno mojí vinou. Stejně tak, jako babička mohla žít a být s námi déle šťastná, tak by bez mé sobecké lásky byl jeden člověk možná šťastný. Stejně tak, jako kdybych neměla slepou víru a naději na lepší zítřky, už jsme všichni mohli být jinde a pravděpodobně šťastní.

Ale ani s tímhle vědomím...neumím říct ... sbohem. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pár slov za všechny... tlapka®pise.cz 01. 09. 2014 - 16:43