"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

tlapka®pise.cz: Podobnou otázku si taky poslední dobou kladu, i když moje situace je poněkud jiná. Vysazuju kvůli zdraví HA a i když mám samozřejmě teorii ochrany nastudovanou, říkám si, co když se "zadaří"? S přítelem jsme spolu 5 a půl roku, oba nás ale teprve čeká bakalářský ročník. Pak je tu mamka, která říká, že děti mají mít mladí lidé, dokud mají energii, a že ty ostatní věci vždycky nějak dopadnou. A když ona byla tak stará jak já teď, měla jsem už rok. Výšku taky nedodělala, až když jsem chodila do školy, začala studovat někde úplně jinde. Jenže, to už je všecko 20 let. Teď je jiná doba a mít dítě bez zajištění bych si jen tak netroufla. Nemluvě o otci. Může se stát, že to páru nevyjde někdy v budoucnu, ale dítě by mělo přijít do funkčního vztahu. Ve svém okolí vidím, že rozpoložení matky v těhotenství se projevuje i na dětech. Která měla starosti, má mimčo, které špatně spí. A na druhou stranu teta, která je na holčičku sice sama, ale dopředu s tím počítala a byla na to připravená, má holčinu-sluníčko. A i když ji mám hrozně ráda a vyvolává ve mně stejné pocity jako tvůj synovec v tobě, říkám si, někdy si s ní pohrát, fajn, ale mít ji na svědomí 24/7/365? To si vědomě a záměrně ještě netroufám.
A taky je tu otec! Co jeho nároky na dítě? Mamka má kamarádku, která měla dítě s chlapem, se kterým jí to neklapalo. Dospělí se rozešli, ale co dcera s otcem? Otec trval na víkendech s dcerou, dcera nechtěla, před víkendy ji bolelo bříško a mamce doma plakala, že za tátou nechce. To si pak říkám, díkybohu za mého biologického otce, který nechal mamku jít i se mnou.
Pokud nevíš jistě, pochybuješ, nedělej to. Nevezmeš to zpátky. Později budeš mít taky příležitosti, kolikrát za lepších podmínek. Mimčo osamělost nevyřeší.
Můj názor na věc, držím Ti ale palce, ať se Ti začne brzy dařit lépe po všech stránkách.