Děkuju tomu (ať už je to kdokoliv), kdo na naši republiku seslal sluníčko a přijatelnější teploty. Dnešek stojí za to jít ven a něco venku dělat, oproti minulému týdnu tam je nádherně! Notebook hlásí 11° nad nulou (minulý týden hlásil totéž, ale pod nulou), v autě jsem po škole měla bezmála 30° (ano, bylo mi opravdu teplo).
Neváhala jsem a pustila se do práce, umyla jsem si auto a po krátkém maminčině přemlouvání jsem umyla i to naše druhé (nebo první?). Teď jen, aby ta teplota už jen stoupala, ale to se mi určitě nepoštěstí... umyla jsem si auto, takže zítra určitě bude pršet (nebo co hůř, sněžit), tomu se prostě říká zákon schválnosti... a jak si vy užíváte slunné dny a (relativní) teplo?

 Není to tak dlouho, co jsme ve škole dostali povinný domácí úkol: napsat sloh na téma "Ve svém životě máme vytetovaný smích a pláč". Je to téma Literární soutěže Filipa Venclíka. Z povídky, básně, eseje a novinového článku jsem si zvolila povídku a já ji opravdu nakonec dokončila. Téma je to hezké, ale já opravdu neumím napsat nic pořádného, když mi to někdo nařídí! Ale díky tomu, že moc lidí se ani neobtěžovalo něco napsat, moje paní učitelka na češtinu ji po konzultaci se mnou na soutěž poslala. Povídka je to trochu mimo téma, ale budiž. Díky tomu si udělám 30. 3. výlet do Prahy do Lucerny na slavnostní vyhlášení výsledků i s RAUTEM a místo ŠKOLY! Ptám se vás, nebude se někdo vyhlášení výsledků účastit také? Odkaz na stránky o soutěži : www.literarnisoutezocenufilipavenclika.cz

 V poslední době jsem měla dost času přemýšlet o lidech okolo sebe, ale nejen o nich a zjistila jsem, že nemám lidi ráda. Aby nedošlo k omylu, vysvětlím. Mám ráda svoje blízké (kterých není moc), chci s nimi trávit většinu času ( i když to často není možné) a jsem s nimi šťastná, ale ostatní příslušníky lidského pokolení bych nejraději vůbec neviděla.

 Ano, už zase. Zase jsem si podala inzerát na lide.cz. Proč? Protože se nudím. Ano, nudím. Předemnou je celý víkend, který nejspíš proválím v posteli, protože stále stonám a už mě nebaví se koukat na jeden film za druhým. A škola? Musím si od ní taky dát na nějakou chvíli pokoj ne?

 Pamatujete si, jak jsem tu nedávno psala, že jsem definitivně rozhodnutá, na které školy si budu podávat přihlášky? (Článek k přečtení tady: http://pajenka.svetu.cz/15629-kam-na-vs.html) Tak to nakonec dopadlo úplně jinak.

 Celý týden jen ležím v posteli, koukám na jeden seriál za druhým a doufám, že to moje léčení k něčemu bude. Jenže doufám marně. Poprvé v životě se doopravdy léčím se vším všudy, postel, pocení, čajíčky a ono je to stejně k ničemu. Kašlu v podstatě stále stejně, v noci nespím, teda spím, když si vemu jeden kouzelný prášek. Takže svýmu tělu dávám ještě víkend a pak na to kašlu, nejspíš si to s tím chce vypořádat samo.

 Svoje devatenácté narozeniny strávím poeticky v posteli s bolestmi. Včera se mi nějakým záhadným způsobem podařilo vstát s nesnesitelnými bolestmi zad a po dlouhé době (vlastně si ani nepamatuji kdy naposled, a jestli vůbec) jsem brečela bolestí. Mám nejspíš ústřel bederní páteře a bolí to jak čert. Navíc do toho mám ošklivý kašel, a při každém kašlání zatínám zuby bolestí ještě příšernější, a to, že mě to nešetří. Budu to muset nějak vydržet a musím doufat, že ta bolest brzo přejde...tenhle den měl být můj, ale namísto toho to bude den ve znamení bolesti a kašle..."haleluja"...