Moji milí čtenáři,
zítra v poledních hodinách nasedám do vláčku a mířím na zaslouženou dovolenou na Slovensko. V programu je ubytování v Popradu, túry do Vysokých Tater, návštěva Aquacity Poprad. Následné přesunutí do malé chaty u Liptovského Mikuláše, kde se pokocháme Západními a Nízkými Tatrami, Liptovskou Marou a kdo ví čím ještě. Jako bonus (zrovna ten největší) celou dovolenou budu trávit s Jaquesem a Romi (já vím, že vám ty jména nic neříkají, ale čtou to i lidé, kteří vědí, o koho jde, vy ostatní to ignorujte;)). Prostě se na to nesmírně těším a doufám, že to bude tak parádní, jak jsem si to naplánovala (i když plánování vysloveně nesnáším).

Co to znamená pro vás? Že budete mít ode mě celý týden sladký pokoj. Nebudu přispívat žádnými mými myšlenkovými pochody, ani komentáři k vašim článkům. Leč nejásejte, brzo se tu objevím a všechno napravím. Možná i nějakou tu reportáž ze Slovenska připravím. A beru foťák, takže i pár fotek možná zříte.
Tak se tu mějte, jak chcete. J Mávám!

 Když už jsem u toho vypisování problémů, které mě trápí, nemůžu se nezmínit o jednom, který je právě velice aktuální a s nímž se trápím každou chvilku, co mám čas na přemýšlení. Je to jednoduché, tedy vlastně složité.

 Prázdniny začaly a já sedím doma. Ve skutečnosti mi to vůbec nevadí, jen mě mrzí, že nemůžu ten čas vložit do něčeho užitečnějšího, jako je například brigáda. Měla jsem nakousnuté tři, jedna celkem jistá, za dobrých podmínek (dobré platební ohodnocení, blízko domu, nenáročná práce), jenže se stalo to, co jsem očekávala a všechny mi padly.

 Jsou věci jasné a jsou věci, na které bychom potřebovali manuál, však bývá to většinou právě naopak. Na věci jasné, jednoduché bývá ne jeden manuál, ale klidně hned tři a na věci složité se nenajde ani jeden.

 Je neděle (vážně už je neděle?), pátý prázdninový den. Sunday.

" I am not a human, but I don´t know what I am. "