Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.

 Tak se nám škola rozjela hezky na plné obrátky. Píšeme písemky (tenhle týden jsme psaly už 3), jsme zkoušeni, úkolů máme nad hlavu, všichni nás připravují na maturitu, ale vlastně o tom jen mluví, protože sami nevědí, jak to bude vypadat... ale kdeže, já si nestěžuji! Vlastně jsem ráda, že škola začala (není myšleno ironicky), jen ta představa blížící se pohromy v podobě maturity mi občas nedává spát ... (dneska se mi zdálo, že dělám maturitu...brrr).
Konečný stav maturitních předmětů u mě bude vypadat asi následovně...

 Školní rok začal a zkomplikoval mi starání o kotě. Nemám na ní už tolik času a ráno je spíš hektické, ale zatím to všechno zvládáme. Naše malá ve středu oslavila měsíc života a roste nám do krásy. Jméno ji zůstalo takové, jak jsme na ni nejčastěji volali, kromě "prcku, čiči, šmudlo, atd.". Rézi vchází do časů hravých.

Dnešním dnem odstartovala má krátká pouť za ukončením těch nejhezčích studentských chvil (říká se, že střední je nejlepší období života). Jak a jestli vůbec z toho všichni vyvázneme, se dozvíme již brzy... v květnu, potažmo v červnu.