Tak se z polovičního (babička vždycky říkala, že jsem poloviční) Pražáka, ze mě pomalu stává úplný. V úterý jsem měla nástup na kolej, dostala jsem svoje vlastní klíče od vchodu a pokoje, který budu obývat ještě s jednou holčinou (medičkou). Pomalu ale jistě se tam začínám stěhovat. Člověk by ani nevěřil, kolik věcí tam budu potřebovat. Vůbec netuším, jak to tam chci všechno nastěhovat. Hold budu muset mít trochu více zavazadel.

 Jak se taková obyčejná procházka může změnit s senzaci. Šli jsme s babičkou na hřbitov, když jsme procházeli mezi hroby, zrak mi zklouzl na temnou skvrnu na bílém náhrodním kameni. Nechápala jsem. Sehnula jsem se a uviděla jsem zázrak. Na hrobě ležel mrtvý lišaj.

 Je 10. září 2011. Toho jste si jistě všimli i beze mě, ale já tady teď na to koukám a vzpomínám. Minulý rok jsem už byla ve škole. Byla jsem celá zdeptaná pocitem, že za pár měsíců maturuji a že budu muset udělat zase jedno velké životní rozhodnutí. Bála jsem se toho, co bude a netušila jsem, jak se na to mám připravit a jestli to vůbec zvládnu. Říkala jsem si jediné, buď z toho všeho výjdu

 Včera v odpoledních hodinách jsem se vrátila ze svého prvního dobrodružství z mé nové školy (Přírodovědecká fakulta UK, kdyby někdo nevěděl).