Je 10. září 2011. Toho jste si jistě všimli i beze mě, ale já tady teď na to koukám a vzpomínám. Minulý rok jsem už byla ve škole. Byla jsem celá zdeptaná pocitem, že za pár měsíců maturuji a že budu muset udělat zase jedno velké životní rozhodnutí. Bála jsem se toho, co bude a netušila jsem, jak se na to mám připravit a jestli to vůbec zvládnu. Říkala jsem si jediné, buď z toho všeho výjdu

 Včera v odpoledních hodinách jsem se vrátila ze svého prvního dobrodružství z mé nové školy (Přírodovědecká fakulta UK, kdyby někdo nevěděl).

 Zjistila jsem, že když pláču, mám krásně MODRÝ oči. 

Ale nebudu plakat vždy, když budu chtít vidět tu úžasnou modř!

 Nechtělo se mi v tak krásný den sedět doma a koukat do počítače, nebo knížky, a tak jsem se šla projít. S foťákem v kapse, samozřejmě. Lese byl příjemný chládek, ale bodavý hmyz neustále otravoval. Došla jsem na své oblíbené místo uprostřed lesa, k rybníkům, kde je život na každém kousku. Chvíli jsem pozorovala, chvíli fotila.

 ... tak leze na plot a zkouší balancovat.

 Po dlouhých tahanicích a sporech o to, jestli mají nebo nemají být zveřejněny zadání a řešení státní maturity naostro, se konečně ke konci měsíce prolomily ledy a testy byly zveřejněny!

Pamatujete, jak jsem psala článek Kam na VŠ? A pamatujete taky, jak to nakonec dopadlo všechno jinak? A stejně to dopadlo ještě trochu jinak.

 aneb jak to nakonec nadmíru dobře dopadlo.