Vystrčit hlavu z okna a slyšet to radostné štěbetání ptáčků, kteří neodletěli na zimu na jih, a kteří se radují ze slunečních paprsků dnešního dne.

A víte, co je ještě krásnější? Jít ven, bez bundy, jen v mikině a cítit, že mi není zima. Nechat dopadat hřejivé paprsky slunce na svoji tvář. Dýchat čerstvý teplý vzduch. Cítit, jak mi tohle počasí dodává energii... 

 Můžu si odškrtnout další položku v seznamu věci, které si chci koupit. Koupila jsem si notebook.

 Škola mi žere všechen můj čas a mě to asi ani tak nevadí, co bych taky dělala jiného? Koukala do zdi?

 Hodina češtiny. Sedím u notebooku a koukám do něho, pokus o připojení k místní soukromé wi-fi úspěšně proveden.

 Zdravím vás z nového počítače. Ano, je to tak. Koupila jsem si notebook a vážně se od něho nemůžu odtrhnout. Ale ono mě to časem přejde a já se zklidním.

Film vypráví příběh osmiletého Bruna, jehož otec je nacistický důstojník a je převelen na tajnou misi na venkov. Celá rodina včetně Bruna se stěhují s ním. Hned po přistěhování si Bruno všimne zvláštní "farmy"(koncentračního tábora Osvětim) daleko od jejich nového domova. Znuděn stereotypem poruší rodičovské zákazy a vydá se prozkoumat svět za domem. Dorazí až k ostnatému drátu, kde na druhé straně sedí schoulený malý chlapec v pruhovaném pyžamu. Chlapci se brzy stanou přáteli a Bruno utíká den co den, aby mohl chlapce vidět. Často mu nosí i nějaké jídlo z domu, protože chlapec je hladový. Jednoho dne se má Bruno přestěhovat pryč, ale on nechce ztratit přátelství, které zde našel...

 Odmítám toho, kterého jsem milovala.

 Konec únoru se nám blíží. No vážně, blíží! A to je pro vetšinu studentů středních škol čas, kdy podávají přihlášky na svůj budoucí život, vysokou školu. Dlouho jsem se tímhle tématem trápila a obavy z něho mám ještě teď, ale už jsem si udělala alespoň ucelenou představu, na jakou školu a na jaký obor si budu přihlášky podávat. To, že si na většině oborech nedovedu představit mé studium, je již věc druhá.